Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ON-LINE: Cestovat jsem začal až jako starý chlap, říká Leoš Šimánek

Kladno -Dalším z hostů on–line rozhovorů Deníku byl v úterýznámý cestovatel Leoš Šimánek. S jeho zajímavým povídáním o Havajských ostrovech se Kladeňáci budou moci seznámit v pátek3. dubna od 19 hodin v kině Sokol.

31.3.2009
SDÍLEJ:

Cestovatel Leoš Šimánek podepisuje návštěvníků jeho diashow svou novou knihu.Foto: DENÍK/Vlastimil Leška

Nestalo se někdy, že by děti řekli a dost a chtěli se někde usadit? Mají třeba na výběr jet s vámi nebo zůstat doma například u příbuzných a podobně? M.K.

Kdyby děti s námi nesměly cestovat, byl by to pro ně největší trest. Naše plánovaná cesta do Austrálie, na kterou vyrážíme koncem května, byla nápadem syna Jakuba. Na Velkém bariérovém útesu je snad to nejkrásnější potápění na světě. Sotva se naučil číst a psát, absolvoval kurz, získal licenci a potápění se stalo jeho velké hobby. Naše nová cesta do Austrálie však nebude jen o potápění, nýbrž jsme se rozhodli procestovat poslední kontinent, na kterém manželka, syn a dcera ještě nebyli, křížem krážem. Doufám, že se nám to množství přírodních krás podaří za tři měsíce, které máme k dispozici, podaří nafotografovat. Bude to již moje šestnáctá kniha a diashow o Austrálii budu uvádět po celé republice v roce 2010 a 2011.

Jak to mají děti s učením? a jak jsou staré.? Cestují všude s Vámi? A.K.

Má manželka byla původním povoláním učitelka. První třídu se synem Jakubem zvládla v kanadské divočině sama. Děti mají pravidelně třímesíční prázdniny, které trávíme na cestách a expedicích, kde manželka děti doučovala. Nyní je syn na vysoké, tím pádem si prázdniny prodlužovat nemusí a dcera chodí na privátní jazykové gymnázium, kde prodloužené prázdniny nedělají problémy. Cestujeme zásadně celá rodina společně. Syn s námi začal cestovat ve svých čtyřech letech a dcera první cestu absolvovala ve třech letech, což byla dlouhá cesta z Mexika do Kanady. Tehdy jsem ji hodně nosil na zádech a později syn před sebou v koňském sedle. Byla to naše nejdelší túra, 4 250 kilometrů dlouhá, kterou popisuji v knize Americkým západem.

Dobrý den pane Šimánku, ráda bych se zeptala, která země Vás nejvíce zaujala a kam byste se určitě rád vrátil? Jana

Nejvíce miluji kanadskou divočinu, kde mám svůj druhý domov a kam se jak já, tak manželka, syn a dcera nejraději vracíme. S kamarády jsem si při jedné expedici postavil v horách Mackenzie srub vzdálený 200 kilometrů od nejbližší civilizace, kde jsem strávil již celou řadu let. V těchto odlehlých horách mě fascinuje nedotčená příroda, kde jsou našimi jedinými sousedy divoká zvířata, se kterými není tak jednoduché se sžít. Medvědi se snaží dostat na naše zásoby, vlci by nám nejradši sežrali kozu a rosomák má spadeno na náš kurník - jednou se mu to opravdu podařilo a byli jsme bez vajec. Úžasné potěšení nám dělá práce na zahradě, kde se nám k údivu místních obyvatel u polárního kruhu daří pěstovat i rajčata a papriky.

Chybělo Vám něco hodně důležitého na Vašich cestách ? Bez čeho by jste se neobešel ? Romana

Dříve mi na cestách chyběla partnerka. Tu jsem našel na mé první cestě východním směrem - napříč Ruskem k Bajkalskému jezeru. Lenka se stala mou manželkou, se kterou jsme společně procestovali skoro celý svět. Naše děti nezůstávají doma a cestují s námi.

Kolik měst po republice navštívíte se svou diashow? Těší se zájmu místních obyvatel. Ten, co to zná

Mé turné po celé republice obnáší 59 měst od Ostravy až po Karlovy Vary. V současné době uvádím mé nejnovější diashow o Havajských ostrovech po středních Čechách s derniérou v Praze. Více informací najdete na mých webových stránkách www.leossimanek.cz . Díky Deníku, mému mediálnímu partnerovi, se stalo toto diashow nejnavštěvovanějším - nadšené publikum, spousta otázek po představení. A má nejnovější kniha Havajské ostrovy - letní a zimní putování za přírodními divy Tichomoří, se stává mým bestsellerem.

V kolika letech jste začal cestovat? Olda Míč

Cestovat jsem začal již jako starý chlap. Dřív to nešlo, protože jsem žil bez možnosti vycestovat z republiky. Všechno se změnilo v roce 1968, kdy jsem byl donucen k emigraci. Cestovatelem z povolání jsem se stal v roce 1975, kdy jsem zabouchnul dveře své architektonické kanceláře, do které jsem se již nikdy nevrátil. Od té doby jsem procestoval celý svět vyjma Afriky, kam mě to moc netáhne. Mým celoživotním snem zůstává cesta na Antarktidu, která je však finančně tak náročná, že snem bude nejspíš i nadále.

Dobrý den, jezdíte i do jiných zemí než na Havaj? Samozřejmě exotických. Karel

Cesta na Havajské ostrovy byla naše výjimečná - vymyká se všem ostatním. Nejvíce času jsme strávili v Kanadě a na Aljašce, cestovali také po Sibiři a zažili zimu na Novém Zélandě. Samé chladné destinace. Takže palmy a pláže jsou pro Šimánka netypické. Bylo to splněné přání mé ženy. Žasnul jsem, co přírodních krás tyto ostrovy nabízejí, jak jsou rozmanité a kolik se tam nabízí možností různých aktivit. Vyráželi jsme si na koních, horských kolech, mořských kajacích a samozřejmě na celou řadu pěších túr, jak podél pobřeží, tak i po horách.

Jak hodně se vám musela rodina přizpůsobit? Neměly někdy děti pocit, že jsou odtržené od svých vrstevníků? Radek

Právě naopak. Já se přizpůsobuji přáním manželky, syna a dcery. Cesty si plánujeme společně a já jsem odpovědný za co nejlepší organizaci. Naše poslední cesta na Havajské ostrovy bylo Lenčino velké přání. Dělala mi výčitky, že již spoustu měsíců strávila podél pobřeží Pacifiku a ještě nikdy se v moři nevykoupala. Nápad vydat se na Havaj se zrodil na Novém Zélandu, kde jsme putovali v zimním období - ostrovy jsou mnohem fotogeničtější v zimě, než v létě. Na jižní špičce Jižního ostrova jsme seděli u nádherného zálivu - pláž, vlny, které lákaly k vykoupání, což však nebylo možné, protože voda měla maximálně deset stupňů. Seděli jsme u ohně v péřovkách a na horách za našimi zády sněžilo. Tam si Lenka posteskla, že jsme opět u Pacifiku, do kterého si zase nemůže skočit. A tam jsme se dohodli, že si vyrazíme na Havaj, kde v jakémkoliv ročním období se v moři budeme moci vykoupat a v zimě dokonce zalyžovat. Vrcholek nejvyšší havajské sopky Mauna Kea je 4 205 metrů, který je v lednu a v únoru zachumelen. Málokde na světě se v ten samý den dá zalyžovat (člověk musí mít s sebou své vlastní lyže) a zaplavat si mezi korály, rozložit se pod kokosovými palmami a natrhat si ananasy. Jak syn, tak dcera cestování milují. Na expedicích nemyslí na kamarády i počítač, který zůstal doma a plně vychutnávají přírodní krásy naší Země, které při našich cestách vyhledáváme.

Kolika jazyky se domluvíte a učil jste se je nějak cíleně dopředu v nějakých kurzech? Martin

Stejně jako česky, mluvím německy. Němčinu jsem se učil na Goethe Institutu. Anglicky a španělsky jsem se naučil na mých cestách bez učebnice a slovníku. Rusky jsem byl donucen se učit na škole, ale velký důraz jsem na ruštinu nekladl. Přeci však něco uvázlo, což se mi potom úžasně hodilo při naší cestě napříč Ruskem k Bajkalskému jezeru. Byla to první cesta s Lenkou, která se následovně stala mou manželkou. Od té doby cestujeme zásadně celá rodina společně s Jakubem, synem z prvého manželství mé ženy a naší dcerou Veronikou. Tímto se mé cestování liší od ostatních cestovatelů, kteří většinou nechávají své rodinné příslušníky doma. Společné cestování jsem slíbil manželce u oltáře s dodatkem, že se budu snažit všechny své cesty organizovat s co nejmenším rizikem - mám povolených 10%. Tato se však již několikrát přehoupla na plných sto. Nejčastěji tomu bylo na našich expedicích po Aljašce, ale i při poslední na Havaji, kde jsem si nemyslel, že by se cokoliv nebezpečného mohlo přihodit. Při cestě na kajacích podél pobřeží Velkého ostrova bylo zemětřesení, vzedmuly se ohromné vlny a do zátoky, kam jsme měli namířeno, jsme nedojeli, nýbrž doplavali. Naštěstí jsme to ve zdraví přežili. Obrázky z této plavby a přesné vylíčení situace mohou shlédnout diváci mého diashow o Havajských ostrovech a dočíst se v mé nejnovější knize.

Co je vaší profesí? Co jste vystudoval? Lukáš

V Čechách jsem vystudoval stavební průmyslovku a později jsem podnikal v Německu, kde jsem získal titul Ing. Ale v roce 1975 jsem své řemeslo pověsil na hřebík, začal cestovat a z architekta se stal cestovatel a spisovatel.

Takové cestování něco stojí. Máte sponzory? Petra

Po sponzorech se nepídím, člověk se pak stane jejich otrokem. Mám však mediální partnery. Můj hlavní je Deník, se kterým letos slavím patnácté výročí spolupráce. O mých knihách a diashow se zmiňuji při interview v rádiích a televizi (ČT 1). Ta nejnovější, o Havajských ostrovech, se díky jim stala mou nejnavštěvovanější. Na cesty mi vydělají knihy, které vydávám ve svém vlastním nakladatelství a diashow, se kterými cestuji po celé republice. Právě nyní končíme mé několikaměsíční turné.

Kdy jste začal cestovat a jak jste se k tomu vůbec dostal? Lenka

V roce 68 po pádu okupačních vojsk jsem byl donucen odejít z republiky (přespříliš jsem se angažoval) a usadil jsem se v německém Pasově. Povoláním jsem stavební inženýr, zařídil jsem si architektonickou kancelář, měl jsem spoustu zakázek a nežil jsem si špatně. Jediné, co mi scházelo, byl čas na cestování, o kterém jsem již jako kluk sníval. Zlom nastal v roce 74, kdy mě navštívil kamarád, který se právě vrátil z Kanady a ukazoval mi obrázky, jak pádlovali po řece Yukonu. Ve mně se probudily potlačované touhy a rozhodl jsem se na celé léto uzavřít svou kancelář a vyrazit s kamarády do kanadské divočiny. Poté co jsem se vrátil, mi moje práce přestala dělat potěšení, všechno jsem rozprodal (dům, auto atd.) a emigroval již podruhé, tentokrát do Kanady, kde jsem zakotvil. Odtud jsem podnikal cesty po celém světě až do roku 1990, kdy jsem se konečně mohl vrátit zpět do republiky. Založil jsem si nakladatelství a vydávám knihy o mých cestách. Už jich je patnáct a nyní cestuji po republice s diashow. Má nejnovější je o Havajských ostrovech, kterou v současných dnech uvádím po středních Čechách s derniérou v Praze v kulturním domě Ládví v neděli 5. dubna v 15 a 19 hodin. Mé poslední představení bude v pondělí 6. dubna v 19 hodin opět v KD Ládví, Praha - Kobylisy. Přesné termíny a místa konání najdete na mých webových stránkách www.leossimanek.cz.

31.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Autogramiáda Rytířů Kladno na Sletišti v rámci dnů města. Vpravo Václav Veber, vedle Martin Lenďák

Naděje pro kladenský hokej, Václav Veber. Atmosféru z Lapače si nepamatuje

Krajský úřad Středočeského kraje v Praze.

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

Skrbka Kladno oslovilo, vybral si Vsetín

Kladno – Hokejový obránce Pavel Skrbek skončil předčasně angažmá ve Znojmě, kde se s ním na ukončení kontraktu domluvili minulý týden. Poté podepsal novou smlouvu ve Vsetíně, ale fanoušky pochopitelně zajímá, proč nezamířil do mateřského Kladna za strýcem-trenérem Milošem Hořavou.

Mario Jarkas zve na TCB Fight Night do Grandu

Slaný – Už potřetí se se naplní slánské Městské centrum Grand energií tvrdých bojovníků, ale i svůdnou krásou žen. Guru slánského bojového sportu Mario Jarkas připravil na sobotu 21. října třetí Galavečer TCB Fight Night, a přestože je aktuálně jeho přípravou doslova zahlcen, našel si chvilku na Kladenský deník a jeho otázky. Stejně jako v předchozím roce věnuje Mario Jarkas galevečer dětem z Dětského domova Ledce, které mají vstup zdarma.

Uzdravený kanonýr Ton zkusí další návrat. Do Kladna?

Kladno /FOTOGALERIE/ – Stal se legendou pražské Sparty, ještě ve čtyřiceti v jejím dresu nasázel neskutečných 40 gólů za sezonu. Ale loni před začátkem sezony se vrátil do mateřského Kladna, aby mu pomohl zpět do extraligy. Petru Tonovi (44) se to nepovedlo hlavně kvůli zranění, které utrpěl v dramatickém semifinále play off s Jihlavou. Teď se rýsuje možnost jeho návratu na led. 

Hokejová pohoda Kladna, nebýt hloupých faulů

Kladno – Kdyby kladenský gólman Miroslav Kopřiva zůstal doma u své čerstvě narozené dcery, asi by se nic zlého nestalo. Středeční kladenský soupeř z Frýdku-Místku byl rozhodně nejslabší, který se tu od začátku sezony představil, přesto měl zápas náboj. Hlavně kvůli ústrkům, které na hostech spáchali rozhodčí. Rytíři přesto vyhráli zaslouženě 4:1

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení