„Provozuju hospodu v Buštěhradu pětadvacet let, ale abych měla v lokálu pouze jednoho hosta, to se mi ještě nestalo. Denně dojíždím do města z Prahy 6. Ještě předevčírem jsem tu měla ve stejnou dobu, okolo poledne, zhruba padesát lidí. Dnes je tu jediný host. Takové podnikání pro mě nemá smysl. Roky sem chodili dopoledne důchodci na pivko a zakouřit si. Dříve tu pro kouř nebylo vidět, udělali jsme proto odvětrávání. Lidé sem šli kvůli tomu, že si mohou v klidu posedět s cigaretou. Dnes jim to už poskytnout nemohu. Protože je hospoda přímo u silnice, na chodníku není ani předzahrádka. Aby mi tu postávali hosté před výčepem na slunku nebo na dešti, na to se mi vykašlou. Jiné prostory ani za domem nemám," stěžuje si Irena Cebeová.
Vzhledem k tomu, že je zde roky v nájmu a má čtyři zaměstnance, přičemž sami také denně vaří i osm jídel, stojí ji podnikání měsíčně dost peněz.
„Po uvedení protikuřáckého zákona velmi vážně uvažuji o tom, že to zkrátka zabalím. Když přestanou do hospody lidé chodit, není pro koho mít otevřeno. Dopoledne chodí důchodci, na obědy dělníci a navečer štamgasti, vesměs jsou to kuřáci, takže úbytek hostů je markantní," řekla hostinská, která zákonodárcům vzkazuje, že jim tímto za všechno moc děkuje. „Je to skutečně podpora podnikání, jak má být a nic lepšího si na nás vymyslet nemohli," uzavírá naštvaně žena.
