Kliknutím zvětšíte„Kdykoli, kdy to jen jde, tak si na sebe vezmu masku. Mám ve svém archivu spoustu fotek, ale nikde nejsem v civilu, vždycky jsem za něco převlečená. Nejedná se ovšem pouze o masopust či maškarní, třeba i na vodu jezdíme se svou partou v maskách,“ vysvětluje pro Kladenský deník Iveta Maierová, která má kromě masek také velkou zálibu ve sportování.
Vztah Ivety Maierové k maškarám se začal formovat kolem roku 1995, kdy v Kroučové na Rakovnicku tehdy začala pořádat různé kulturní akce včetně dětského maškarní, dospělého karnevalu či retro bálů. „Začalo to u několika lidí, nakonec jsme ale strhli většinu,“ vysvětluje.
Maierová, která aktuálně pracuje v Domově Slaný, mohla podle svých slov obléci už kolem třicítky různých podomácku vyrobených masek. „Masky si dělám sama. Za prvé mi přijdou vyhozené peníze, když si masku koupíte již hotovou, za druhé si myslím, že si k tomu člověk pak nevytvoří takový vztah. Já zkrátka využiji cokoli, co kdo odloží, jen si to upravím. Většinou si na každý masopust nebo podobnou akci vyrábím novou masku. Sice si vždycky myslím, že bych mohla oprášit nějakou starší, jenže pak přijde nápad vyrobit novou, a já neodolám. Letos jsme s manželem vymysleli masku řezníka,“ vysvětluje žena, které v téhle zálibě pomáhá i její další vášeň – sbírání starých věcí.
A kde bere inspiraci při tvorbě nových maškar? „Inspirace vždycky přijde sama. Zkrátka někde najdu nějakou věc a je mi jasné, na jakou masku ji použiji. Některé doplňky k maskám mi navíc zůstaly ještě z dob pionýrských táborů. V šatníku máme s manželem masek nespočet. Pořád si vyráběním a vylepšováním maškar hrajeme. Přijdeme z práce a společně tvoříme,“ dodává Maierová, která se dle svých slov nejlépe cítí v kostýmu pirátky nebo čarodějnice.
43
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
