Slavnostní odhalení desky provedli jeho potomci Jiří Malypetr a Jan Malypetr za přihlížení provozovatele lisovického Železničního muzea Tomáše Čecha. Proslovu se ujal předseda spolku Centrum pro občanské svobody, Václav Klaus ml. Nechyběl ani autor pamětní desky akademický sochař Zbyněk Fojtů či členové Společnosti patriotů Slaného. Deska byla umístěna na budově železničního muzea, někdejšího statku, kde Jan Malypetr strávil konec života. Statek patřil kdysi rodině jeho manželky a pár zde slavil i svou svatbu.

Po odhalení pamětní desky si účastníci prohlédli ještě i prostory bývalého statku (včetně současných expozic i nově opravené nejstarší části budovy) a obdrželi brožurku shrnující význam Jana Malypetra pro rozvoj železnice na Slánsku. 


Na projekt pamětní desky nebylo využito žádných finančních prostředků z veřejných rozpočtů ani z fondů Evropské unie. Finanční podpora byla poskytnuta pouze se soukromých zdrojů jak rodiny Malypetrových, tak dalších mecenášů.

Kdo byl Jan Malypetr
Jan Malypetr pocházel ze statkářské rodiny, jeho strýcem byl Jan Malýpetr. Vystudoval nejprve gymnázium, později vyšší hospodářskou školu v Kadani. Po ukončení studií pracoval na rodinném statku.

V roce 1899 vstoupil Malypetr do agrární strany, kde se stal v roce 1906 členem výkonného výboru. Od roku 1911působil jako starosta v rodných Klobukách, od roku 1914 potom jako okresní starosta ve Slaném.

Při osamostatnění Československa v roce 1918 se Jan Malypetr stal členem prvního „najmenovaného“ Národního shromáždění, o dva roky později svůj poslanecký mandát obhájil i v řádných volbách. Poslancem zůstal po celou dobu trvání samostatného Československa, tj. až do roku 1939. Jeho vnukem je český spisovatel a politický vězeň 50. let Jiří Stránský.

Jan Malypetr vstoupil poprvé do vlády v letech 1922–1925, kdy zastával funkci ministra vnitra. V roce 1932 ho prezident Masaryk poprvé jmenoval předsedou vlády. V této funkci setrval Malypetr do roku 1935, sestavil postupně tři vlády.
Díky razantnímu postupu Malypetrovy vlády v roce 1933 překonalo Československo v porovnání například se západní Evropou poměrně úspěšně následky globální hospodářské krize. K tomuto účelu neváhal Malypetr použít mimořádných prostředků - vláda měla v tomto období odhlasovány rozšířené pravomoci a byla tak schopna přijímat řadu opatření velice rychle a bez nutnosti souhlasu parlamentu.

V roce 1939 po německé okupaci se Jan Malypetr stáhl z politiky, jako pravicový a (z pohledu nacistických okupantů) relativně bezproblémový politik však v době protektorátu nijak nestrádal.

V reakci na československo-sovětskou spojeneckou smlouvu podepsanou v roce 1943 v Moskvě Edvardem Benešem spoluzaložil Malypetr v roce 1944 Ligu proti bolševismu. Tento akt byl po osvobození v roce 1945 chápán jako kolaborace s nacisty a Jan Malypetr byl spolu s ostatními členy předsednictva Ligy postaven před soud. Vina mu ale nebyla prokázána a byl postupně zproštěn všech obvinění.

Jeho politickou kariéru nadobro ukončil poválečný nástup 4 stran Národní fronty v roce 1945 uskutečněný ve smyslu Košického vládního programu. (zdroj: Wikipedie)