„Šibřinky pomáhám organizovat celý život. V našem okrese mají úplně nejdelší tradici. Pozdeňské šibřinky jsou vyhlášené. Letos budou dvaadevadesáté. Zakázány byly pouze za války, ale za socialismu jsme je dělali pořád,“ připomněl aktivní muž.

Jaroslav Ulrich nechybí na žádném ročníku. „Šibřinky si nenechám ujít. Během večera totiž musí zaznít píseň Pozdeň je jedna na světě. Bez toho by to nešlo. Tu složila moje dcera, když se jí měla narodit moje vnučka Soňa. Je to velká událost,“ dodal.

I v kdysi národním podniku Bateria Slaný zanechal Jaroslav nesmazatelnou stopu. Vedl totiž pěvecký soubor, se kterým se účastnili mnoha estrád a zábav. Dokonce jezdili společně fandit Karlu Gottovi. Vedení firmy na něj nezapomíná dodnes a díky tomu byl také čestným hostem loňských 100. narozenin slavného podniku. „Bateria je jen o deset let starší než já. Jak ten čas rychle běží, v letošním roce oslavíme 70. let od založení naší Osvětové besedy v Pozdni. Z původních zakladatelů žijeme už jen já a kamarádka Jiřinka Husníková rozená Vojtěchová (90), ale jinak se nás stále stýká tak kolem třiceti členů,“ dodal senior.

Tím jeho aktivity nekončí. Už 20. března bude v místní škole spolupořádat Mezinárodní den žen a v létě se koná 12. sjezd rodáků. I tuto akci si bere na starost.

„Jediné, co mě mrzí, že se toho nedožila moje žena Pavlínka, za svobodna Vašková, která mi před pěti lety zemřela. To byla bezvadná holka, která mě celý život podporovala v mých aktivitách. Byla to nejlepší tanečnice a zpívala i s námi ve sboru,“ zavzpomínal na svou milovanou Jaroslav Ulrich.

S Pavlínkou má dceru Soňu a syna Jaroslava. Ale i vnoučata a pravnoučata mu dělají radost. „Teď už nosím Pavlínce jen kytičky na hrob, ale i ty jí sám pěstuji – cínie a afrikány,“ podotkl senior, který se kromě dalšího těší na dubnový křest knihy o cihelnách, kam je pozvaný. „Autor je ze Slaného a psal také o naší pozdeňské cihelně, tudíž jsem mu některé informace podával,“ dodal.