Jaroslav Vykouk se narodil 15. května 1943 na Kladně. O dva roky později se sice rodina odstěhovala do Ústí nad Labem, kde jeho otec pracoval jako poštovní úředník, ale už v roce 1951 se i s ročním bratrem vrátili na Kladno.

„V motyčínské škole jsem dokončil druhou třídu, do třetí třídy jsem začal chodit už v Kladně na Starou Amálku. Mé další kroky vedly do Berouna, kde jsem v roce 1961 maturoval na Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Studia jsem zakončil po vojně až v roce 1976, a to absolvováním Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy,“ vzpomíná Jaroslav Vykouk, který po návratu z vojny působil nejdříve jako učitel na Stochově a v Krušovicích.

Svůj profesní život pak osudově spojil na 22 let se Základní školou pro neslyšící žáky v Praze 5 - Smíchově. V roce 1992 se vrátil za katedru do Kladna, kde vyučoval v dyslektických třídách.

Řada Kladeňáků si ho pamatuje také jako průvodce ve Sládečkově vlastivědném muzeu, kde působil po odchodu do důchodu. Od roku 1997 převzal funkci kronikáře města Kladna po svém otci, kterému už předešlá léta vypomáhal.

Nejvíce času mu zabere práce v oblasti heraldiky, příprava článků do Heraldického bulletinu, Slánského obzoru, Posla z Budče a kladenského regionálního tisku.

V mnoha knihovnách se nacházejí některé z jeho poutavých knih: Skulptury v Kladně (2003), Kladenský uličník (2007), Kladenský tulák (2009), Domy jako galerie (2010), Kladenský turista (2011), Hnědý mrak nad Kladnem (2013 - tato kniha získala v následujícím roce Cenu Miroslava Ivanova), Kladenský starosta (2015) nebo Kladenská mozaika (2021).

„Radost mám z výletů, které s manželkou podnikáme po vlasti. Rádi zajdeme na pěkné představení do Městského divadla Kladno, kde jsme léta předplatitelé. Naposledy jsem byl nadšený ze hry Jak jsem potkal ďábla, která mapuje osud Oty Pavla. Velmi rád trávím čas se svými vnoučaty, milujeme procházky na Sletišti, to je výkladní skříň města,“ prozradil kronikář s tím, že si rád dá dobrou kávu nebo si pochutná na gyrosu.

Gabriela Havlůjová