Slaňáci se Jemčiny nechtějí vzdát

Tradice
Pro Slaňáky je to ale ještě něco víc. Je to jejich dětství, mládí, lásky, legrácky, prázdninová dobrodružství ale i poklidné stárnutí.

Ideální místo k rybolovu, houbaření, plavbě po řece, dovádění pod jezem, stejně jako prostor pro fotbal, hry na pískovišti, bojovky, posezení u ohně s kytarami, za deště u krbu s přáteli nebo jen lelkování a koukání na hvězdy, které jsou oproti těm ve městě mnohem zářivější. Zkušenost je nepřenosná a Jemčina se zkrátka musí zažít na vlastní kůži.

Díky tomu, že zhruba dvouhektarový areál náležel za dob socialismu odborové organizaci podniku Bateria Slaný, jezdili sem každoročně jak stovky dětí na letní tábory, tak zaměstnanci na rodinné dovolené.

Po převratu

Rekreační středisko Jemčina dokázalo oproti jiným podnikovým zařízením přežít Sametovou revoluci, bouřlivá devadesátá leta minulého století, privatizaci i modernizaci.

Nemovitosti v areálu totiž patří nadále základní organizaci Odborového svazu Kovo, Bateria Slaný. Protože však dodnes nejsou vypořádány majetkové vztahy týkající se pozemků pod nemovitostmi, nikdo neví, co budoucnost přinese. V lidech proto přetrvávají obavy, že tento ráj na zemi jednou pomine a jejich Jemčina, tak jak ji znali a milovali, bude tatam.

Problémy

Předseda základní organizace Odborového svazu Kovo, Bateria Slaný, Petr Kříž, k celé záležitosti Kladenskému deníku řekl: „Podle zákona dostaly odborové organizace již před lety bezúplatně pozemky, na nichž stály jejich nemovitosti, do svého majetku.

Bohužel v některých případech, jako v našem, se tak nestalo. V té době vše spravovala Agentura pro ochranu přírody a krajiny České republiky. Jednání k ničemu nevedla a žádost nám opakovaně zamítali,“ připomněl Kříž.

Jak dále poznamenal, vše přešlo z administrativních důvodů do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. To platí dosud.
„I tato instituce nám žádost na získání pozemků do vlastnictví zamítla z podivných důvodů.

Jednou se vymlouvali, že nejsou vyřízeny restituční nároky, příště, že jsme nedodrželi společenskou smlouvu. Nic z toho není pravda. Jeden z posledních argumentů byl, abychom zpětně uhradili za roky 2008 a 2009 nájem za pozemek v hodnotě zhruba 430 tisíc korun.

To by bylo pro naši organizaci likvidační,“ přiblížil problémy předseda. Přes všechny výše zmíněné problémy ani tak život v Jemčině nikdy neustal a od revoluce jedou dál táborové turnusy i dovolené v původním režimu.

Budoucnost
Díky tomu, že kontroverzní areál patří do Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, svítá nyní naděje, že jeho správu převezme ministerstvo životního prostředí a sedmatřiceti odborářům pozemky nakonec připadnou.

„Pravděpodobně by potom došlo k tomu, že by naše odborová organizace tábor prodala. Osobně bych si ale přál, aby Jemčinu dále provozoval současný správce Zdeněk Dvořák, s nímž jsme osmnáct let spokojeni. Jde mi především o to, aby sem mohli jezdit všichni za stejných podmínek jako dosud,“ dodal Petr Kříž.

Jeho slova správce doplnil. „Byl bych šťastný, kdyby byl areál zachován. Teď to neříkám kvůli sobě, ale ze dvou třetin sem jezdí děti a všichni ti, co mají k místu skutečný vztah. Jsem rád, že člověk ví proč a pro koho to dělá. Že se lidé rádi vracejí, i takoví, kteří sem přijeli třeba jen náhodou. Tradice, která funguje, je obrovská motivace,“ uzavřel správce Zdeněk Dvořák.

OTÁZKA DNE: Líbí se vám rekreační středisko Jemčina tak, jak je?