Když Jiří Rezek vzpomínal, kdy poprvé píseň legendárního Gotta uslyšel, ani chvilku nezaváhal. „První píseň od Karla Gotta jsem slyšel při svém pobytu v dětském domově. Byla tam dlouho hrající deska, kde poslední písní byl Adresát neznámý, mistrova česká verze hitu od The Beatles. Slyšet takovou hudbu bylo neobvyklé. Byla to velká změna, protože v té době zpívali většinou barytonisté. Tahle píseň mi dala obrovskou víru v lepší zítřky, ukázala mi tehdy světlo na konci tunelu, úplně mě omámila,“ líčí Jiří Rezek s tím, že následovalo učení se Gottových písní.

„Už ve dvanácti letech jsem uměl Karla Gotta napodobit. Moje sestra dokonce vždycky prosila, abych se k ní otočil zády, aby neviděla můj ksicht, a zpíval jí,“ vypráví kladenský zpěvák.

Od té doby se Gottovým písním velmi věnoval, přičemž v jeho kariéře tvořily velkou část Rezkova repertoáru. „Jeho hlas měl takovou vroucnost, kterou jsme mohli do té doby slyšet jenom v opeře nebo operetě. On jí převedl do pop-music. Jsem přesvědčený o tom, že byl nejlepším zpěvákem na světe v přechodu z chlapského hlasu do fistule,“ soudí Rezek, který má naučenou asi padesátku písní od mistra. „Nejraději zpívám Daň z lásky své, C'est la vie, Srdce jako kámen a Jen se hádej. Nebyl jsem jen člověkem, který zpíval jeho písně, byl jsem zároveň i velký fanoušek Karla Gotta,“ vysvětluje.

S Karlem Gottem se Jiří Rezek také jednou setkal osobně. Pracoval jako bezpečnostní pracovník na letišti, kde „božského Káju“ potkal před jedním z jeho letů do Německa. „Byl jsem odhodlaný, že jestli Karla Gotta někdy uvidím, řeknu mu, co pro mě znamenal. A tak se také stalo, poprosil jsem ho o třicet sekund. Na to konto se zasmál a souhlasil. Zaujal jsem ho tím, že jsem byl schopný vyjmenovat nejvyšší tóny asi pětadvaceti jeho písní. Nakonec jsme hovořili asi sedmadvacet minut. Kdybych tehdy mistra neupozornil, že mu za chvíli letí letadlo, tak mu asi uletělo,“ vzpomíná Rezek s tím.