„Není v tom žádná rodinná tradice. Houby se u nás doma vždycky sbíraly jako jinde, ale že by se o ně někdo blíže zajímal, to ne. Já jsem první. Měl jsem neustále potřebu si rozšiřovat znalosti a už ve dvaceti letech vstoupil do České mykologické společnosti, které v té době předsedal uznávaný popularizátor mykologie a houbaření Miroslav Smotlacha. Od něj a dalších mykologů jsem získával cenné zkušenosti a vědomosti," řekl mykolog.

Jako mladý kluk působil mezi svými vrstevníky prý spíše jako exot, ale roky zkušeností se nastřádaly a dnes mu jeho znalosti může kdekdo závidět. Jiří Véle je v současnosti hlavním odborníkem mykologického poradenství ve středních Čechách a s žádostí o radu se na něj obracejí lidé, kteří si nejsou jisti svým nálezem. Pokora a skromnost mu však nechybí a stejně jako jeho slavný předchůdce Smotlacha tvrdí: „Kdo řekne, že zná houby, zná houby!“

„Hub jsou na světě tisíce druhů, není proto ani v lidských silách poznat a mít v malíčku všechny," podotkl Véle. Jeho specializací jsou houby rodu geastrum a cordyceps. Česky jsou to hvězdovky a housenice. „Stejně jako minerály, zkameněliny a brouci, mě houby zajímají hlavně proto, jak vypadají. Na jídlo mě lákají minimálně, vyhledávám je hlavně pro jejich krásu. Houba je nádherný přírodní výtvor. Pro mě je to úžasná věc. Zejména pak mě fascinují mykorhizní houby, které mají souručenství se stromem. Jsou to rostliny tajnosnubné. Nejvíce ze všeho mne baví principy, proč to roste, kde, z jakého důvodu a tak dále. Abyste pochopili veškeré souvislosti, musíte se zajímat o komplexní přírodu," vysvětlil svůj zájem Véle. 

Pokud má přece jen zvolit houby ke konzumaci, jsou to dozajista jarní houby – kačenky české a smrže. "To je pro mě delikatesa. Při počasí, které je v posledních letech, rostou ale velmi málo. Smrže nejsou každý rok, ale letos nějaké byly. Manželka mi z nich upeče koláč, nebo je uděláme na víně. To mám rád, ale smaženice z hub jde kolem mě,“ řekl. 

Lahůdkou pro gurmány je bezesporu lanýž, který je považován za nejdražší houbu a pod zemí ho vyhledávají speciálně cvičení psi nebo prasata. Podle Véleho se dají najít i na Kladensku a osobně zná několik lokalit. „Musíte jít po rozhrabaných místech od divokých prasat a snažit se lanýže najít, mají výrazné aroma. Plodnice jsou malé, najít se však dají. Ale protože patří do přírody, jsem rád, že je lidé příliš nedrancují. Osobně jsem je ani nejedl. Odnesl jsem si pouze dvě plodnice, které mám usušené v herbáři,“ řekl mykolog. 

Jak už na počátku Jiří zmínil, ze všeho nejvíce preferuje krásu hub a při pátrání po speciálních druzích je velkým vytrvalcem. Málokdo by například věnoval tolik let hledáním jediné houby. „V mém případě je to ohnivec zimní, kterého jsem hledal skutečně několik let. Je to nádherná houba a zvěčnil jsem ji i na svých fotografiích, vypadá jako květina a dokonce jsem ji objevil i v jedné lokalitě na Kladensku,“ vzpomněl. 

Vysněný hřib satan

A podobné to bylo s hřibem satanem. Velmi si přál najít ho a vyfotit jako další houby, které má dnes ve své fotografické sbírce. „Satan je jedovatý a navíc velmi vzácný. Po něm a jeho příbuzných jsme s kamarádem velmi toužili a jezdili je fotit napříč republikou. Byl to velký zážitek,“ dodal. Co se týká jedovatých hub, které jsou často krásné na podhled, nikoli určené konzumaci, Jiří Véle naprosto nesnáší provolání typu: „Každá houba je jedlá, ale některá jen jednou!“

„Pokaždé, když tuhle hlášku vidím na Facebooku, okamžitě takový příspěvek vyhazuji ze skupiny. Jsem odpůrcem toho, aby lidé zkoušeli jíst houby, které neznají. Je to obrovské riziko a to naprosto odmítám. Z lesa se má odnést jen ta houba, kterou stoprocentně poznám a nebudu experimentovat. Stačí, když bezpečně určím čtyři druhy, a ty budu konzumovat, více za to rozhodně nestojí,“ upozornil. 

I ve svém okolí zažil několik otrav houbami. „Lidé si udělali smaženici z pestřeců a vezla je záchranka. Naštěstí to nebyly fatální otravy. Každému proto doporučuji, jako jsem to dělal já zamlada, když jsem z lesa přinesl houbu, o které jsem měl sebemenší pochybnosti, zajít s ní do poradny v Praze v Karmelitské ulici, která tam funguje pořád,“ řekl mykolog. 

Pro radu si mohou lidé přijít i přímo k němu domů do Svárova (Nad Humny 80). „Zásadně však neurčuji houby na základě poslaných fotografií. To je cesta do pekel. Žádný snímek, zejména amatérský, neposkytne dostatek znaků k určení plodnice. Když se na mě někdo obrátí, musí mi plodnici doručit v papírovém obalu do poštovní schránky s kontaktem na sebe a já mu rád odpovím, o jakou houbu se jedná,“ dodal.

Jiří Véle chodí do lesa každou volnou chvíli a přestože počasí posledních týdnů na Kladensku houbám nepřálo, znalec zpravidla vždy něco donese. „Musím ale konstatovat, že koncem srpna nebylo v lesích na Kladensku nic, první dekáda byla příznivější. Lidé nosili z lesa hřibovité houby. Já však dávám přednost zajímavějším druhům. Nacházel jsem například stročky trubkovité, které dobře obarví pokrm. Výborná je i holubinka nazelenalá. To je jedna z nejlahodnějších hub, která má i zasyrova úžasnou oříškovou chuť. Když ji ochutnáte a nepálí vás, není hořká nebo nepáchne, můžete ji konzumovat - to platí jen a pouze pro holubinky. Výtečné jsou i lišky obecné, které jsou rovněž kulinářsky velmi ceněné. Takové houbě nemůže hřib konkurovat,“ vysvětlil mykolog. 

Mykologové chodí na houby celý rok a impozantní je pro mnohé zejména podzim. „Podzimní houby jsou nádherné i díky tomu, že se dostaví vydatnější srážky. Typické pro toto roční období jsou například václavky, jsou také velmi chutné," připomněl. „Já osobně chodím rád na houby v zimě. Když je opravdu pořádná zima, jak má být, najdete většinou dřevní druhy hub, které jsou jedlé jako například hlíva ústřičná, pařezník pozdní či penízovka sametonohá, které se říká vánoční houba a najdete ji od listopadu do března. Počasí si ovšem také v zimě někdy dělá, co chce, takže jsem zažil i rok, kdy jsem v prosinci našel čirůvku májovku,“ uzavřel Jiří Véle.