Na smluveném místě mám zatelefonovat jejich tiskové mluvčí Olze Oliveriusové, ovšem jako první zvoní telefon mně. „Už vás vidíme,“ uvítala mě. To jsem nečekala, že mě hned na začátku cesty městem takhle překvapí.

Nicméně budu pokračovat v domluveném plánu. Ten zní následovně: projdu městem po hlavních ulicích a kamery mě budou v rámci svých možností sledovat. Ovšem nebude to jen tak, při cestě se dopustím pár přestupků a budu čekat, kolik jich strážníci na obrazovce zaregistrují.

Jedná se o předem domluvenou a naplánovanouakci, a tudíž nejhorší, co mě čeká, je domluva od strážníků, ovšem pouze výjimečně. „Zohlednili jsme váš projekt. Jinak všechny zaregistrované přestupky okamžitě řešíme,“ dodala k akci mluvčí strážníků.

Nakonec mám pro ně připravenou trošku větší akci, která prověří bdělost nejen operačního, ale také strážníků v ulicích.

Všude mě vidí

Pokračuji tedy po Vítěžné ulici přes most podél nemocnice. „Mě nedostanou,“ povzbuzuji se v duchu, protože cesta zapadaným chodníkem není nic příjemného.

Nacházím se na ulici Čs. armády a směřuji k náměstí Svobody. Zatím mi nikdo nevolal, asi mě ztratili. Když tu najednou telefon: „Teď jste u lékárny a právě hledáte, odkud vás vidíme. Dokonce i víme, že jste přecházela přechod na ulici Čs. armády na zelenou,“ hlásí mi podrobnosti cesty Olga Oliveriusová.

„Tak se mi to nepovedlo,“ myslím si zklamaně, „ale ještě mám dost času utéct jim jinde.“ Další mé kroky vedou kolem bývalého kina Sokol směrem ke kladenskému gymnáziu. Mohu si hlavu ukroutit, jak neustále koukám, kde jsou kamery umístěné.

Mimo přechod

U obchodního domu se nachází jeden přechod bez semaforů a zde mám v plánu uskutečnit svou první zkoušku. Pořádně se rozhlédnu a střihnu si to rovnou přes silnici mimo přechod.

Ani si pořádně neoddychnu a už mi zvoní v kapse mobil. „Takhle běhat mimo přechod, že se nestydíte, ohrožujete sebe i ostatní účastníky provozu“ zní mi ucha do ucha domluva. Jak to mohli vidět?

No nic, příležitostí k nalezení Achillovy paty kamerového systému bude ještě dost. Jdu dále hlavními ulicemi Kladna, čili po Cyrila Boudy směrem k náměstí Sítná. Po cestě jsem si asi třikrát poslechla, kde přesně se zrovna nacházím a dokonce, že prý vypadám zmateně.

Na sítenském mostu jsem se rozhodla změnit taktiku. Pořád se jim snažím utéct a nezabírá to, tak si tu prostě stoupnu a budu doufat, že mě neuvidí.

Velký omyl. Po pěti minutách koukání se do Sítenského údolí mi opět vibruje kapsa. „Ať nepřepadnete přes zábradlí,“ varuje mě Oliveriusová. „Ach jo, to mě tedy dostává,“ rozčiluji se v duchu.

Nasadíme těžší kalibr. Chůzí připomínající Terminátora pokračuji až k ulici Milady Horákové. Strážníci skutečně vědí o každém mém kroku i všech přestupcích, které jsem se pokoušela tajně vykonat.

Poslední pokus

Blížím se k Václaváku. Zde mám v plánu poslední a zároveň největší úkol. Hned na začátku to vychází skvěle. Hlídka strážníků jde přede mnou. Počkám si, až budou kus ode mě a z batohu vysypu na zem zmačkané noviny.

Okamžitě se dám na útěk, ale to už za mnou běží i muži zákona. Musím si všechno posbírat. Dělám ze sebe protestujícího radikála s tím, že pokud to bude možné, nebudu se vůbec přiznávat, že jsem novinář.

Málem bych vyfasovala pokutu, ovšem při zjišťování mého trestního rejstříku operační strážníkovi vysvětlil, jak se věci mají, což mě od bločku zachránilo. „My jsme se pohybovali v okolí a informaci o vašem podivném chování nám dal operační důstojník, který vás monitoroval kamerou,“ řekl mi městský policista. Takže mé testování skončilo 4: 0 pro strážníky.

Kamerový systém

„Městský kamerový systém slouží především k ochraně obyvatel a jejich majetku, k pátrání po pohřešovaných osobách a nešvarech ve městě. Díky tomu se již mnohokrát podařilo dopadnout pachatele, uchránit především automobily na parkovištích či nalézt ztracené dítě,“ řekla Kladenskému deníku Olga Oliveriusová.

Operátor, který obsluhuje kamerový systém, musí mít velmi dobrou místní znalost a přehled o tom, jak město funguje. Musí vědět, že ve všední dny je ráno zvýšený provoz na křižovatkách a zastávkách. Odpoledne jdou děti ze škol, lidé jezdí na nákupy do obchodních domů. V noci se zase mladí trousí z barů a žije pěší zóna.