To, že si mistra ve Slaném opravdu váží, projevilo město vyvěšením černého praporu nad bočním vchodem divadla, kam jezdil Karel Gott natáčet svoje slavné hudebně zábavné pořady. Československá televize je vysílala v 70. letech minulého století.

Jelikož krásné divadlo ve Slaném, které bylo otevřeno v roce 1883, jen měsíc po znovuotevření Národního divadla v Praze, má skvělou akustiku a Karel Gott se sem vždy rád vracel, začala se po městě šířit informace, že mistr chce slánské divadlo koupit, ale vedení města mu ho odmítlo prodat.

Jak to bylo doopravdy, jsme se zeptali bývalého dlouholetého místostarosty Slaného Jaroslava Hložka, který je, kromě jiného, spoluzakladatelem Dividýlka (ochotnický divadelní soubor malých forem).

„Fámy se šíří rychle. Tohle byla jedna z nich. Karel Gott divadlo nikdy koupit nezamýšlel, nicméně, hovořilo se o tom, že mistr měl vážný zájem o Wiehlův dům v sousedství divadla na nároží Divadelní a Wilsonovy ulice. Ten je typický svojí sgrafitovou fasádou. Dům je ve vlastnictví města a zapsaný na seznamu kulturních památek. Stavba se prý panu Gottovi skutečně velmi líbila. Jestli ji chtěl ale doopravdy koupit, to nevím,“ vysvětlil historku Jaroslav Hložek.

Jelikož si Jaroslav Hložek zpěváka velmi vážil, v době svého působení na radnici usiloval o to, aby Karel Gott získal čestné občanství města Slaného. „Prosadit se mi to bohužel nepodařilo. Je to škoda. Karel Gott skutečně naše město díky pořadům v divadle velmi proslavil. Slaný znají lidé především díky němu, potom ještě továrně Bateria a ploché dráze,“ zdůrazňuje Hložek.

Jako osobní vzpomínku Hložek přidává, že v oněch hudebních pořadech dělal zamlada nejednou mistrovi stafáž. „Na pódiu za Karlem bylo lešení, na kterém stávala děvčata, a já  tam s nimi byl v prvních dílech. Po letech jsem měl tu čest se s ním setkat v pražském divadle v pořadu Meloucháři, který moderovaly Lucie Výborná a Martina Kociánová a já jim s pořadem pomáhal. Děvčata si Karla Gotta pozvala jako hosta. Setkali jsme se před tím s mistrem v zákulisí a já mu připomněl, že jsem byl kdysi jedním z jeho statistů ve slánském divadle. Ze setkání mám velmi příjemný pocit a byl jsem mile překvapený, jak byl Karel nesmírně skromný a přátelský,“ vzpomíná Jaroslav Hložek.