I když se nejčastěji stává, že dotyčný je v tomto oboru zdatný a je schopen si zjistit váš PIN, přestože ho nemáte napsaný nikde poblíž karty, mohla by také nastat mnohem triviálnější situace. Výtečník může na vaši kartu vesele nakupovat, i když nezná kód. V mnohých obchodech či na benzinkách už ho totiž moderní čtecí mechaniky vůbec nevyžadují.

Proto Kladenský deník testoval, jestli jsou platební karty místních lidí v bezpečí. Začátkem týdne jsme se vydali vyzkoušet pozornost obchodníků. Figurant s platební kartou na ženské jméno se pokusil nakoupit potraviny v supermarketu, u benzinové čerpací stanice a v jednom menším obchodě.
Naše první kroky vedly do supermarketu přímo v centru města. Nakoupili jsme kilogram jablek, mléko do kávy, šest celozrnných housek a postavili jsme se do dlouhé fronty. U pokladny rovnou podáváme prodavačce platební kartu, namačkáme PIN a je nakoupeno. Žádné otázky ani podezření.

Proto jsme u vedení společnosti supermarketu zjišťovali, jestli jsou pracovníci seznámeni s pravidly přijímání platebních karet. „Všichni zaměstnanci pracující na pokladnách společnosti procházejí speciálním školením pro pokladní zejména proto, že nesou hmotnou odpovědnost. Součástí přípravy pokladních je také školení pro příjem hotovostních i bezhotovostních plateb,“ uvedl za společnost Billa Jan Laštovička.

Naším dalším cílem byla benzinová čerpací stanice. Vzhledem k tomu, že bylo neskutečné vedro, rozhodli jsme se pro nákup dvoulitrové lahve zeleného čaje. U pokladny se omlouváme, že nemáme žádné peníze a jestli bychom mohli zaplatit kartou. Obsluha benzínky samozřejmě souhlasí. Na obzoru se však objevuje první menší problém. Oproti supermarketu totiž nemusíme zadávat číselný kód karty.

Místo toho je nutné podepsat účtenku tak, aby se podpis na ní shodoval se vzorovým podpisem na kartě. Nervózně tedy beru do ruky tužku a pokusím se o napodobeninu, která je originálu skutečně velice vzdálená. Slečna za pultem podpis kontroluje, nevěřícně zakoulí očima, podá nám účtenku a my odcházíme. I druhý pokus se nám povedl.

Třetím místem, kam jsme se vydali, byla menší prodejna potravin poblíž náměstí Svobody. Tentokrát se náš nákup skládal ze žvýkaček a müsli směsi k snídani. U pokladny opět stačilo jen namačkat PIN a bylo nakoupeno. Vše bez nejmenších otázek nebo podezření. Sečteno, podtrženo tři pokusy o platbu kartou, která nám nepatřila, se uskutečnily bez závažnějších problémů.

Samotné platební karty se dělí na dva základní druhy – elektronické (čipové, magnetické) a embosované. ,,Podle mého názoru jsou nejbezpečnější čipové karty, protože čipové záznamy nejdou zkopírovat,“ uvedla vedoucí kladenské filiálky Oberbank Marcela Lhotská.
Té jsme vysvětlili, proč se na ni s dotazy na platební karty obracíme. ,,Jednou jsem se také setkala s tím, že jsem se špatně podepsala při placení nákupu, a tak jsem to musela opravit,“ řekla s úsměvem.

,,Osobně bych doporučovala rozlišovat podpis na občanském průkazu, podpisový vzor k účtu i na samotné kartě, aby nedošlo k jeho zneužití,“ dodala.

Matěj Říha, Zuzana Vlková