Kvůli tomu se s nabídkou na jejich proškolení obrátil jeden z kladenských podnikatelů. „Již několik let se zabývám školením nových krupiérů a v mnoha oblastech republiky mi vycházejí úřady práce vstříc, očekával jsem, že s podobným zájmem se setkám i v Kladně. Ovšem reakce vedení tohoto úřadu poskytujícího pracovní možnosti nezaměstnaným mě poněkud překvapila. Přišel jsem na odbor rekvalifikací, tam mi bylo řečeno, že pokud si seženu zájemce o kurz na krupiéra, vyjdou mu v každém případě vstříc a kurz zaplatí. Když jsem potom ale konkrétní osobu oslovil, úřadem práce mu byl nabídnut kurz pro maséry.


„Po dohodě s panem Humlem jsem přišel na úřad, ale tam mi odpověděli, ať si vyplním příslušné formuláře. Nakonec mě stejně obeslali dopisem, že rekvalifikace na krupiéra není možná,“ uvedl žadatel o zaměstnání. Ve zmíněném dopise se kladenský úřad práce rozepisuje o tom, že s přihlédnutím k situaci na trhu práce a po zvážení účelnosti, hospodárnosti a efektivity vynaložených finančních prostředků na náklady rekvalifikace je kurz zkrátka nevýhodný.


Přesto, že se podnikatel, který kurz pro krupiéry jako jeden z mála na Kladensku pro zájemce nabízí, domnívá, že toto povolání je práce neomezených možností, úředníci to vidí jinak. Rekvalifikace jednoho člověka stojí sice zhruba dvacet tisíc korun, ale otevírají se mu tím navždy dveře do celého světa.
„Mám zkušenosti s tím, že mnou vyškolení lidé nalézají uplatnění nejen v České republice, ale certifikát krupiéra je pro ně platný třeba i v zámoří. Jsem přesvědčen o tom, že když se takový kurz vyplácí v Karlových Varech nebo Chomutově, jisté opodstatnění by našel i v Kladně. Každý člověk, který nastoupí u mě do krupiérského kurzu, ode mě navíc dostane písemný příslib zaměstnání. Mám domluvených nejméně devět kasin v Praze a stoprocentně vím, že se mi o nového krupiéra poperou. V roce 1997 jsem začal školit první klienty a mám informace o tom, že řada z nich pracuje v kasinech dodnes,“ uvedl Pavel Huml, jenž tvrdí, že pro důkaz je schopen vyškolit ihned pár jednotlivců na vlastní náklady.


„Uchazeč k nám přišel žádat o místo a je vyučený prodavačem. Vzhledem k tomu, že jsme měli nejméně padesát volných míst pro prodavače, nebyl důvod k tomu, abychom mu poskytovali rekvalifikaci v jiném oboru. Nejsme tady pro zvyšování kvalifikace, ale kvůli tomu, abychom lidem poskytovali nabídky dle našich možností. To, že žadatel nechtěl dělat práci ve svém oboru pro nějž byl vyučen, je druhá věc. Pokud si vzpomínám, před dvěma lety jsme témuž člověku již jednu rekvalifikaci poskytli, aby mohl dělat manipulačního dělníka, kde získal i kurz na počítač,“ uvedla ředitelka kladenského úřadu práce Lenka Staňková. „Záleží na konkrétním řediteli, jak to posoudí. Pro mě je vždy na prvním místě zájem státu a úspora finančních prostředků stejně jako skutečnost, že musíme žadateli poskytnout zaměstnání jaké máme k dispozici a nikoli to, které by třeba konkrétní osoba chtěla na vlastní přání vykonávat,“ doplnila ředitelka úřadu.


Přesto, že s jejím tvrzením protistrana nesouhlasí, zákonná nařízení ministerstva práce a sociálních věcí nelze aplikovat na podobné neefektivní nabídky, které přicházejí zvenčí. „Mrzí mě, že z kladenského úřadu jsem nabyl dojmu, že má zájem proškolovat pouze dělníky, skladníky, operátory výrobních linek nikoli poskytnout možnost rozvoje konkrétní osobnosti a dát šanci i modernímu kreativnímu zaměstnání. Jsem přesvědčen, že když se takový kurz vyplácí v Karlových Varech nebo Chomutově jistě by našel zájemce i v Kladně,“ uvedl podnikatel Pavel Huml.