Dvě bronzové sochy plavců znázorňují motýlkáře a skokana do vody. Dílo vzniklo na základě sochařské studie, pak následovala ještě architektonické studie, která řešila umístění soch v prostoru před plaveckým bazénem a vodní prvek.
„Musel jsem nejdříve v ateliéru postavit sochařské lešení a na něj jsem vymodeloval obě figury z hlíny, až potom jsem vytvořil formu a odlil model do sádry,“ vysvětlil postup prací sochař Manina a připomněl, že sádrový model je nezbytným základem pro vytvoření slévárenské formy.

Odlitek z bronzu pak vznikl v soukromé slévárně u Alexandra Holaty ve Veverských Knínicích. „Uvnitř těla se nachází svařenec bronzu a antikora, aby sochy odolaly možnému zatížení, například i poryvům větru, neboť jsou na nerezových tyčích ve výši tří metrů,“ připomněl autor.
Na sochách pracoval zhruba deset měsíců. Inspirací pro jednoho z plavců byl přitom návrh, vytvořený před několika lety pro výstavu ve Slaném.
Sochař vycházel z modelů v poměru 1:5, i tak ale byla realizace velmi náročná. Sám s nadsázkou říká: „Doteď nemohu vidět sádru ani hlínu." Výsledek však stojí za to.

„Sochu skokana jsem původně dělal podle toho, jak jsme kdysi jako kluci skákali do rybníka. Když už jsem ho měl téměř hotového, do ateliéru za mnou přišel kamarád a řekl mi, že takhle už se dnes neskáče. Nezbylo mi, než se spojit s plavci a podle fotografií amerického sportovce, který s novodobým stylem začal, sochu skokana z poloviny celou předělat. Přece jen jsem nechtěl, aby před plaveckým bazénem, kde trénují profesionálové, bylo něco nereálného,“ poznamenal sochař.
Jelikož Manina vyučuje výtvarnou výchovu v kladenském gymnáziu, tamní studenti byli hlavními aktéry happeningu před plaveckým bazénem a slavnostní odhalení soch doprovodili vlastním hudebně dramatickým vystoupením.