„Následně jsem po revoluci šest let pracovala na klinice v Ženevě. Ve Švýcarsku jsem poznala, jak fungují psí hotely a útulky a protože psy chovám celý život, rozhodla jsem se zavést takovou službu i u nás,“ potvrzuje majitelka.

Nejprve provozovala psí hotel, ale jelikož nalezených, odložených nebo odebraných zvířat přibývalo, vznikl časem útulek. Jednotlivci i smluvní obce zásobují zařízení psy prakticky denně.

K odběru jich je aktuálně vhodných zhruba čtyřicet. Převládají kříženci a pitbulové. Ovšem takové zvíře potřebuje k sobě zkušeného chovatele i výcvik.

„Rozhodně nedáme psa každému. Se zájemci se potřebujeme potkat i několikrát, než mu zvíře svěříme. I to je dobrý filtr na to, pokud má člověk o zvíře skutečný zájem. Na rozdíl od některých žadatelů my dokážeme rozpoznat, ke komu se jaké zvíře hodí a ke komu nikoli,“ upozornila majitelka.

Protože i výběr psa podléhá módním trendům, jakmile se objeví v kinech film se čtyřnohým hrdinou, zaručeně je po něm v útulku sháňka. Lidé se proto nyní doptávají například na křížence z českého filmu Gump, pes který naučil lidi žít, do kterého byly některé scény natočeny právě na Bouchalce. V minulosti toužili žadatelé po filmovém Falcovi, dalmatinech či retrívrech.

Zavedený mýtus, že lidé vrací psy nejvíce po Vánocích, majitelka vyvrací. „Psi k nám přicházejí celoročně. Nicméně je pravdou, že po covidu se zvířat vrátilo dost a stále vrací. V době covidové si lidé pořídili psy, aby s nimi mohli chodit na procházky, když se nikam nesmělo. Jenže mnozí přecenili svoje možnosti a když se vše vrátilo do normálu, nezbývá jim na zvíře čas,“ konstatuje Sychrovská.

Vrácení zvířete není příjemnou záležitosti pro nikoho ze zúčastněných a chovatelé přicházejí z různých důvodů. „Pokud se někdo na péči o psa necítí, má právo ho vrátit. Ale zpravidla to není zadarmo. Zvíře musí být v karanténě, podrobeno veterinární kontrole, podstoupit očkování, aby mohlo mezi ostatní nebo odejít k novému majiteli,“ dodává.

Při návštěvě Bouchalky byl i Kladenský deník svědkem návratu Bada, zhruba šestiletého mírumilovného černého křížence jezevčíka. Přivezla ho paní s vysvětlením, že její přítel je vážně nemocný a o zvíře se už nemůže starat. Ke psovi však nedodala žádnou dokumentaci. Za jeho umístění zaplatila čtyři tisíce korun.

„Kdyby paní doložila, že byl pes očkován, jeho očkovací průkaz a případně potvrzení od lékaře, že se zvířete musí zbavit ze zdravotních důvodů nebo, že jsou nemajetní, neplatila by. Takhle o psovi nevíme nic a to, že si ho u nás před lety brali, také paní nedoložila,“ vysvětluje provozovatelka útulku.

Ať už jsou příběhy lidí, kteří zvíře dovezou, skutečné či smyšlené, zařízení se o psa postará. „Péče je nákladná a my zvíře přijímáme s tím, že u nás třeba zůstane nastálo. Dopředu nikdo neví, jak dlouho u nás setrvá. Jsou i svěřenci, které zde máme na dožití,“ dodává majitelka.

A není jich právě málo. Psi odebraní lidem, nezvladatelní, nevychovaní, agresivní. I o takové na Bouchalce pečují. Jen část z celkového počtu odejde k zájemcům.

Jednou z chovatelek, která v útulku pečuje i o psy problémové, je Marta Štechová. Do jednotlivých kotců vstupuje v klidu a bez obav. S každým zvířetem se laská a dopodrobna zná jeho životní příběh. Ačkoli má na starosti i psy s nevyzpytatelnou povahou a pohnutým osudem, Martě neublíží.

„Taky se mi stane, že mě pes kousne, třeba proto, že se bojí. Za dobu, co jsou u nás, stačíme psy poznat a získat si jejich důvěru. Jsou tu i jedinci, kteří byli odebráni proto, že napadli člověka. Takoví tu zpravidla musí zůstat už napořád,“ uzavírá Marta.