V Knovízi se jel už devatenáctý závod - jízda stálosti, za účasti 79 motorek a 58 automobilů. Startéři Dibelka a Mirovský vypouštěli na trať závodníky po skupinkách a u startovní čáry měli usnadněnou práci. Závodníci totiž nebyli nervózní a na první pohled bylo patrné, že to není opravdový závod o čas a rekordy. Podle slov startéra se jelo v posvícenském duchu. Přesto se bylo na co se dívat, a tak fotoaparáty a kamery neodpočívaly.


„Dnes jsou tady zajímavé věci, které se málo objevují na srazech veteránů. Krásná picolka, typ plážový na drátěných kolech. Nejlevnější pragovka, která se u firmy vyráběla. Údajně se zkonstruovalo asi pět set čtyřicet kusů. Dále náklaďáček, to je taky picolka překrásně renovovaná, tatřička polokabriolet, krásný jaguár ze sedmdesátých let a z motorek nově rekonstruovaná Rudge. Je to plejáda věcí, které stojí za zhlédnutí jak pro fajnšmekry, tak pro řadové lidi,“ uvedl ředitel závodu Václav Bečvář.


Mezi diváky nemohl chybět dvaadevadesátiletý bývalý závodník Josef Novák z Neratovic. „Ještě loni jsem jel v Hořicích čestné kolo na motocyklu, na kterém jsem v roce 1937 startoval. Chodím jako fanda na všechny závody veteránů. Dnes už závodí vnuk, a také na motocyklu Rudge,“ řekl čiperný Josef Novák.


S krasavicí Praga Picola z roku 1923, obsah 707 kubických centimetrů, devět koní, rychlost 65 km v hodině, se pyšnil Bohumil Pipek z Kutné Hory. „Původní majitel z toho měl udělaný traktor na vození dříví z lesa. Osm let trvalo, než jsem vyjel. A taková perlička. Tenhle typ pragovky se tenkrát prodával bez kol. Slogan fabriky zněl, že tyto automobily jsou levnější než motocykl se sajdkárou. To, že bylo auto bez kol, se už neuvádělo. Kola dodávali Angličané. Celé auto stálo pětadvacet tisíc a sada drátěných kol dvanáct,“ představil naleštěnou picolku Bohumil Pipek, který byl v Knovízi poprvé. A letošní účast? Byla veliká, ale rok 1994 překonán nebyl.