Hned na první pohled je upoutala v ohradě skupinka kobyl s třemi hříbátky. „Ty jsou krásný, kudrnatý a malinký,“ křičely děti nadšeně. Čtyřkilové zásoby mrkve se rychle tenčily a čtyřnozí krasavci s chutí přežvykovali. Z vedlejší ohrady mečelo tenounkým hláskem malé kůzle a uprostřed všeho dění stál spokojený majitel s rukama v bok.

Jeho zvěřinec je opravdu početný: „Máme deset koní, tři hříbátka, jednoho oslíka, gottingenská prasátka, holandské kozy, mary stepní, nosály červené. Vzácné jeleny s názvem munžak malý, které kromě zoologických zahrad v Plzni, Ostravě a Praze vlastním v domácím chovu pouze já. Různé druhy ptactva od rozmanitých papoušků přes bronzovokřídlé a guineejské holuby, po hrdličky vínorudé a africké. Nechybí bažant Satyr Temminckův či šedý ušatý, jenž patří mezi vzácné kusy mých zvířátek.“

Samozřejmě největší obdiv sklidili mohutní koně, na kterých se každý odvážlivec mohl svést. Zásoby mrkve se tím pádem vyčerpaly docela, jelikož každý malý jezdec se chtěl hodnému koníčkovi odměnit.

Takové hobby stojí nejen velkou sumu peněz, ale také fyzického úsilí a moře vynaloženého času. „Nejhorší je, že zvířata musí žrát nejen o pracovních dnech, ale i o svátcích a nedělích. Dokonce i na Štědrý den musím jít krmit,“ říká jistě s trochou nadsázky David Vedral.

Na podzim uvítá volný výběh nad nosály párek klokanů parma, které má objednané v olomoucké zoologické zahradě. „Samotná koupě zvířete je to nejmenší, mnohem těžší je jeho chov. Stalo se nám nedávno, že se kobyla odmítla starat o své hříbě. Hrozilo, že zemře. Strávili jsme u něj celý týden a krmili ho z lahve sušeným koňským mlékem. Naštěstí se podařilo malé zachránit a matka ho nakonec přijala. Také pro nosály a mary máme připravené sušené kočičí mléko. Vždy se může stát, že se matka odmítne o mládě starat,“ doplnil.

Do Vedralova zvěřince chodí kromě základních a mateřských škol na prohlídky i rodiny. Hlavně o víkendu si návštěvy podávají dveře. Vše je bezplatné a laika tedy napadá, kde bere majitel na takový chov peníze.

„Musíme hodně pracovat, ale částečně se vydělává odchovy. Hlavně koně a papoušci si na sebe vydělají sami. Letos máme tři hříbata, doufáme, že příští rok budou čtyři. Je to kompenzace,“ uzavřel.

Nadšení pro zajímavý, ale náročný koníček sdílí celá rodina. Chov tolika zvířat je závislý zejména na dostatečném prostoru. „Mým největším snem je mít tygra ussurijského, ale v tomto případě zůstane pouze u přání. Takové zvíře potřebuje velký prostor. V podobném duchu se nese mé přání vlastnit žirafu, ale nad výběhem jsou dráty elektrického vedení a žirafa by o ně zavadila růžky,“ usmívá se chovatel.

Pro milovníky zvířat je David Vedral důkazem, že dětské hry na ředitele zoologické zahrady se mohou splnit. Přijďte se přesvědčit do Olovnice.

Autor: Daniela Řečínská