Příběh 2.

Bylo překrásné květnové slunečné nedělní odpoledne. Lidé plni euforie z blížícího se konce druhé světové války se už nemohli dočkat osvobození. Protože se mezi místními rozkřiklo, že přes Uhy procházejí od nedalekých Veltrus ve směru na Chržín zástupy válečných zajatců, byli místní zvědaví a mnoho lidí kvůli tomu vyšlo na náves.

Plno bylo nejen tam, ale i v hospodě. Ve stejnou chvíli Praha volala rozhlasem o pomoc. Pražské povstání bylo v plném proudu a lidé z Uh se chystali vypravit do hlavního města posilu.

Jak uvádí zápis v obecní kronice, bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne, když Uhy postihlo neštěstí: „Událost, která se stala, způsobila úplný zmatek a strach. Přilétlo letadlo německé od strany východní. Zakroužilo nad obcí a začalo stříleti do lidí na prostranství u pomníku legionářů.

Hned bylo usmrceno pět lidí, z toho dvě děvčátka, dva muži a jedna žena, která zemřela v nemocnici. Mnoho osob bylo zraněno střepinami z granátů," píše se v kronice obce Uhy.

Nejhůře byla útokem postižena rodina Šimralových. „Na místě zahynula moje devítiletá sestra Irenka a dědeček Antonín. Před letadlovou palbou jsme utíkaly i já s maminkou. Byly jsme jen kousek od vrat. Maminku ale zasáhla střela do hlavy a zalehla mě tělem. Naštěstí přežila, ale ze zranění se zotavovala celý rok na pražské klinice. Celou dobu se o mě starala teta Hana Podskalská," vzpomíná Vlasta Kazecká za svobodna Šimralová.

Tehdy osmnáctiletá teta Hana ještě dnes nedokáže zadržet pláč, když na událost vzpomíná. Všichni, kteří byli u toho, mají hrůzu stále před očima, i když byli třeba jen docela malé děti.

"Když začala střelba, zalezla jsem do škarpy. Každý se schoval, kam mohl. Dům na návsi, kterému se říkalo chumberka Němci z letadla rozstříleli. Zahradníkovi Petříkovi nezůstal ani jeden skleník. Matky byly zoufalé. Paní Jakešová byla celá rozstřílená. Zemřela nemocnici," vzpomíná na krvavou neděli tehdy třináctiletá Daniela Srbová.

Hrůzu, která se obcí Uhy přehnala ve dnech, kdy už osvoboditelé byli doslova za branami, mají v sobě všichni pamětníci dodnes.

„Letadlo se přehnalo a za pár minut za sebou zanechalo děsivou spoušť. Se čtyřletým bráškou Bedřichem a dalšími dětmi jsme stačili utéct pod přístřešek jednoho domu a schovat se, než palba ustala. Starší bratr Josef si lehl do příkopu,"vzpomíná tehdy pětiletá Eva Bílková, za svobodna Hájková.

Rozuzlení v podobě ještě většího šoku však na místní ale teprve čekalo.

Pochopitelně, že se lidé pídili po tom, proč si německé letadlo vybralo právě Uhy. Nikdo netušil, co měla akce znamenat, aby nad vesnicí zakroužilo na konci války jen tak letadlo a postřílelo tolik civilistů. Místní dokonce od toho dne drželi hlídky, aby lidi případně varovali.

Jak tvrdí Užští a zároveň i obecní kronika, na vině mohl být Karel Sunkovský z Uh, jenž coby hlídač na letišti v sousedních Kralupech nad Vltavou, uzavíral s muži v Uhách sázky, že osvoboditelská Rudá armáda dorazí do Prahy už 6. května.

Kronika obce uvádí: "Sunkovský mohl hlásiti tu sázku letcům, a proto ti piráti mohli svou krvavou pomstu v obci Uhy učiniti," stojí psáno v kronice. Ať se tvrzení lidí zakládá na pravdě či nikoli, Karel Sunkovský byl válce popraven. Místní jsou zajedno, že byl udavač.

„Jen od nás ze vsi zmizelo v koncentráku za války sedm lidí. Nevím o tom, že by se někdo z nich vrátil. Kdo měl jejich udání na svědomí, se s jistotou nedozvíme. Ti, kteří byli totálně nasazeni v říši, se vrátili nakonec všichni. Ovšem už měli podlomené zdraví," uzavřela vzpomínku na válku Daniela Srbová.