Dodnes velmi vitální stařenka pracovala za první republiky ve vyhlášeném pražském módním závodě Hany Podolské, kde šily své toalety i slavné filmové hvězdy. „Měla jsem tu čest tvořit nádherné toalety i pro herečku Lídu Bárovou. Samozřejmostí byly modní přehlídky,“ říká oslavenkyně. Působila v salonu i jako takzvaná volontérka a měla na starosti děvčata, která zpracovávala jednotlivé prvky oblečení.

Za války musela také ona pochopitelně pracovat pro německou říši, takže byla přeřazena do Písnice jako pomocnice u hospodářského zvířectva. „Byla to velká společenská změna, ale i tuto práci jsem zvládala a vykonávala ji poctivě,“ dodala.

Ke svému textilnímu oboru se po válce vrátila, když byla umístěna do pohraničí do Vimperka, kde pracovala jako sekretářka v národním podniku Konopa. Vyráběly se zde provazy, síťovky a další zboží. Zde se potkala se svým budoucím manželem Josefem. „Na něj jsem velice hrdá. Byl to stoprocentní baťovák. Vyučil se v Baťových závodech nejprve ševcem, následně vystudoval vysokou školu a pracoval dále v zahraničním obchodě pro Baťovy podniky v zahraničí, kam si ho sám továrník Baťa vybral jako výborného pracovníka,“ vzpomíná paní Libuše.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se vrátili s manželem z pohraničí do pražského podniku Triola na výrobu spodního prádla, kde setrvali oba celé roky. Zde působila paní Libuše jako vedoucí až do odchodu do důchodu v roce 1977. Ve stejném roce její manžel zemřel. Paní Libuše zůstala v podniku na výpomoc a zaučování svých nástupců i následující roky.

Společně vychovali dvě dcery, které obě vystudovaly vysokou školu. Starší Božena již nežije a druhorozená Jana maminku v žižickém domově pro seniory pravidelně navštěvuje. „Kromě dcery mám ještě i tři dospělé ženaté vnuky a tři pravnuky. Všichni jsou vychováváni k práci i ke studiu a pomáhají i rodinám svých manželek. Mám z nich velkou radost,“ říká jubilantka.

Jejím životním krédem bylo vždy pracovat pro republiku a je nositelkou prvorepublikových myšlenek. „Tatínek byl velký vlastenec a Sokol a stejně tak já chodila do Sokola, účastnila se sokolských sletů a maminka bývala i sokolskou cvičitelkou. S manželem jsme za socialismu nikdy nebyli politicky angažovaní a vždy jsme odváděli hlavně dobrou práci,“ zdůrazňuje oslavenkyně.

Desítky gratulantů

Na stoleté slavnosti uspořádané pro paní Libušku se na zahradě domova v Žižicích sešlo na šedesát gratulantů a nechyběl ani starosta obce Vratislav Rubeš.

„Máme z paní Libušky velkou radost. Žije u nás první rok, domov jsme otevřeli na podzim, a udělala již velké pokroky, protože se za tu dobu krásně rozchodila a chvílemi při slavnosti odložila i chodítko a dokonce tančila,“ potvrdila Leona Krausová, vedoucí sociálního úseku Domova U Rybníčka v Žižicích.