Na křest knihy do městské knihovny dorazilo mnoho malých i velkých čtenářů. Ti se kromě samotného aktu křtu Měsíčního království mohli vychutnat hudební vložku Pavla Tomáška se Školním violoncellovým souborem ZUŠ Kladno nebo také ukázku z knihy v podání Lucie Radimerské z Divadla Lampion. Na závěr si každý mohl knihu zakoupit a nechat podepsat od obou autorů, tedy od Luboše Veverky a Kateřiny Buriánkové.

„Kniha vznikala nejprve jako jednotlivé příběhy. Záměrně neříkám pohádky, protože se jedná spíš o pohádkové fantazie. První dva vznikly dávno pod vlivem mých osobních zážitků, jenže pak následovala pauza. Zkrátka jsem nepotřeboval cokoli sdělovat prostřednictvím papíru. Asi před pěti lety jsem se ale ke psaní znovu vrátil a domyslel jsem si koncept. Jedním z impulsů pro dokončení byl i fakt, že se mi narodila vnučka Anička. Na každý měsíc v roce jsem tak napsal jednu z fantazií,“ vysvětlil pro Kladenský deník autor knihy Luboš Veverka. Ten podle svých slov do knihy zakomponoval mnoho vzpomínek z vlastního dětství, které zasadil do neobvyklého prostředí. „Bavilo mě vymýšlet příběhy, kde neplatí téměř žádné fyzikální zákony. Příběhy se odehrávají na Zemi, v meziplanetárním prostoru i na Měsíci,“ dodal Veverka, který pracuje téměř čtyřicet let jako chemik.

Důkazem toho, že kniha je dílem dvojice věkově nesourodých autorů, je fakt, že když vznikla první fantazie, výtvarnici Kateřině Buriánkové bylo jen něco kolem pěti let.

„Knížka se mi moc líbí. Ostatně musí se člověku líbit, když jí chce ilustrovat. V jedné z postav jsem dokonce nalezla takřka sama sebe. Původní plán byl, že ke každé kapitole udělám jednu velkou ilustraci a pak případně ještě několik menších. Nakonec se to tak vymklo z rukou, že jsem ke každé kapitole udělala ilustrace tři,“ sdělila Kateřina Buriánková s tím, že se ani vznik ilustrací neobešel bez drobných komplikací. „Když jsem měla vytvořené ilustrace pro asi polovinu knížky, přestaly se mi líbit. Takže jsem začínala od znovu a zcela jiným stylem,“ vysvětlila výtvarnice.

Čtenáři v knize nakonec naleznou celostránkové akvarelové ilustrace a částečné ilustrace tvořené černou tužkou. „Při výběru ilustrací jsem nechtěla čtenáře připravit o samotné čtení, a tak jsem volila části, které nejsou tak žhavé. Snažila jsem se zkrátka textu vyjít vstříc, aby vše v kombinaci s ilustracemi hrálo dohromady,“ dodala Buriánková.