Jak vůbec kniha vznikala? A které nejčastější reakce na ni jste dosud zaznamenala?

Začněme u těch reakcí. Skoro pokaždé, když vyslovím její název, uslyším stejnou větu: „Tak to bych taky potřeboval(a).“ Slovo krize je totiž důvěrně známé každému, samozřejmě obsah toho pojmu je čistě individuální záležitostí. Ale protože se krize za náš život nevyhýbají zkrátka nikomu z nás, a jelikož s lidmi, které potkala nějaká krizová či zátěžová situace, pracuji již řadu let, vnímala jsem, že bych měla toto téma zpřístupnit širší veřejnosti a podívat se na krize svýma očima i zkušenostmi svých klientů a jejich příběhů. Díky laskavé nabídce ze strany nakladatelství Grada Publishing, a.s. i s podporou jejich profesionálně odváděné spolupráce tak v letošním roce vznikla kniha, která přináší návody, zkušenosti a příklady, jak se s těžkými situacemi vyrovnat lépe. Lze ji vzít jako takového pomyslného průvodce jednáním a komunikací v krizových a zátěžových situacích v profesním i v osobním životě.

S čím se čtenáři v knize setkají?

S pojednáním toho, jaké roviny krize mají. S ukázkami rozhovorů, konkrétními příklady řešení náročných situací. A také hlavně s různými úhly pohledu na krizové okamžiky. Potkají se s děním, které možná poznali na svém pracovišti, jako je mobbing a ponižující chování ze strany kolegů, manipulace či šikana ze strany nadřízeného. A samozřejmě s postupy a způsoby, jak těmto strastem čelit. Hlavní záběr knihy je zacílen na vztahy. Vztahy zhodnocují smysl našeho života, prostřednictvím vztahů jsme ale také nejvíce zranitelní. Proto je vztahové rovině věnován nejdůležitější zřetel. V oblasti osobního a rodinného života kniha přináší rozbory situací a dialogů při řešení složitých prožitků a zkušeností se ztrátami, bolestí, ukončením vztahů, a přibližuje emoce, které jsou s daným vývojem spjaty.

S jakými lidmi se vlastně k tématu krizí setkáváte? 

Záběr mého působení je široký. Pracuji s klienty z neziskového prostředí či sociální oblasti, se zástupci nadací i renomovaných organizací. Spolupracuji s týmy menších i velkých firem, jezdím lektorovat workshopy pro učitelské sbory, připravuji podpůrné programy zaměřené na rozvoj komunikačních dovedností, prevenci syndromu vyhoření a zvládání krizí v náročných profesích, jako jsou zdravotníci nebo pracovníci sociálních služeb.

Co je potřeba při práci v takovéto nelehké oblasti nezapomenout?

Nejdůležitější je myslím nezapomínat, že jsme lidé. Se všemi výsadami, chybami a prohřešky, ale také potřebami, a hlavně emocemi a city. A pak také podpořit druhé v tom, že i nejtěžší krizí mohou zvládnout nakonec projít.

Ano, nic netrvá věčně. Tento vzkaz si můžeme přečíst i v samotném závěru knihy. Je v hudebním dárku, který čtenářům posíláte. Jak vůbec myšlenka propojit váš text s hudbou vznikla?

Jedním z důležitých sdělení, které se týká i časů krize, je dávné anglické přísloví, že „nic netrvá věčně, přesto nikdy nic zcela nezmizí“. V podstatě je to pravda. I v nejtěžších momentech života totiž platí, že stav velké bolesti, zármutku nebo třeba strachu či pocitu prohry nebude stejný navěky. I o každé krizi totiž platí, že netrvá věčně. Ale dále platí třeba i to, že náš další život po ní nezůstane stejný. Toto poselství u mě silně rezonovalo s písničkou Nic netrvá věčně mé oblíbené kapely Covers for Lovers, jejíhož bubeníka a výborného textaře Aleše Uhlíře jsem oslovila s žádostí o propojení našich textů. Podařilo se, a je příjemné zažít například okamžik, kdy na mých workshopech, kde s tématem krizí pracujeme, reagují účastníci tím, že kapelu nejen znají, ale že pomáhá například i v rámci charitativních projektů, o nichž jsem neměla ani tušení.

Takže jsou také tam, kde je lidem těžko?

Jednoznačně. Myslím, že vůbec obecně dobrá hudba může stejně tak jako jiné druhy umění pomáhat lidem, aby dokázali čelit smutným a těžkým chvílím a událostem lépe. A potom - vždycky máme naději. Na cestě každého z nás je to zkrátka tak, jak vyznívá poselství knížky i písničky společně: „v životě našem, tak už to bývá, dobrý i špatný jak den se s nocí střídá“.

PhDr. Milada Záborcová, Ph.D.
Působí jako lektorka komunikačních dovedností a konzultantka. Ve své práci se zaměřuje zejména na podporu a zlepšování mezilidských vztahů, její doménou je krizová komunikace. Zabývá se řešením konfliktů při práci s lidmi, zvládáním změn a stresových situací a rozvojem emočních dovedností. Milada Záborcová pochází z Liberce, ale po studiích v Praze se usadila natrvalo ve středních Čechách. S manželem Tomášem a třemi dětmi žijí ve Slaném.