Seznamování motorkářů přes internet začalo před osmi měsíci. „Existují motorkářské stránky na internetu. Bylo to loni na Silvestra a napadlo mě, že se podívám, kolik je nás motorkářů nad šedesát let. Ozvali se Viragodědek, Stařec, Taťka, Kocour, Divoch a jiní, dnes je nás osmadvacet. Předsedovi je sedmdesát let,“ svěřil se Petr Rehberger, jedenašedesátiletý tajemník.
„Vždycky někdo vymyslí místo, kde je dobrá hospoda s posezením venku, abychom naše stroje měli na očích. Poprvé se nás sjelo sedm. Poklábosíme, ale o nemocech se nebavíme. Je to tři roky, řekl jsem si, že na stará kolena si udělám radost a koupím si čopr yamahu Virago 535. A rychlost? My starší s těmi mladými blázny co hazardují se životem nemáme nic společného, krajiny si užíváme,“ doplnil tajemník.
Mezi „dědky“ je i první žena. Martina Trebatická z Prahy přijela na první sraz v životě na oranžovém dragstaru 650. Najeto má zatím osm set kilometrů. Motorka, to prý byla láska na první pohled.
Vyprávět začal šestašedesátiletý Jaroslav Vágner Kocour z Brandýsku. „Prohřešky z mládí, zejména zimní jízdy na motorce, se v pozdějším věku začaly projevovat bolestmi kolen, které vykrystalizovaly tak, že v roce 2007 jsem se bez francouzských holí neobešel. Rozhodl jsem se to řešit po svém a sice, že si zakoupím motocykl a budu se pohybovat s jeho pomocí. Podotýkám, že mi bylo 64 let. Yamaha Virago 125, která vypadá jako velká motorka, se dá koupit za rozumnou cenu. Říká se o ní, že je vhodná pro mladé holky nebo staré dědky,“ vzpomínal Kocour.
„Manželka na to reagovala slovy - tak si ji ty bláznivej dědku kup a zabij se na ní. Jezdím pomalu, kochám se okolní přírodou a projíždím místa, kam bych se s mými berličkami asi nedostal. Jeden příklad, jací někteří motodědci, jsou: Manželka pošle koupit svého muže brambory k obědu. Sedne na motorku, koupí brambory a řekne si, že se ještě trochu projede. Jede, jede a najednou kouká, je v Německu. Vrátí se večer a manželka jen řekne - ten oběd máš studený,“ uzavřel Jaroslav Vágner.
