Kladenskému deníku mimo jiné prozradila, jaké má plány do budoucna a také to, co nejraději podniká ve svém volném čase.

Začněme od úplného začátku. Kdy jste se začala zajímat o historii?

Ve třinácti letech jsem navštívila vyhlazovací tábor Osvětim, což mě velmi ovlivnilo. Okamžitě jsem začala číst knížky o přeživších. V patnácti jsem pak nastoupila na gymnázium v Kladně a rozhodla jsem se, že napíšu středoškolskou odbornou práci na téma Lide a Ravensbrück. Tehdy vznikl můj první kontakt s Lidicemi a od té doby už jsem historií druhé světové války byla pohlcena úplně. Dalo by se říci, že jsem si neprožila ani pravou pubertu. Dostala jsem se do okruhu pamětníků a to pro mě byla velká čest.

Co vás na historii konkrétně baví?

Jelikož jsem studovala soudobé dějiny, stala se pro mě historie velkým koníčkem. Miluji kontakt s pamětníky, nahrávání rozhovorů s nimi. I když si uvědomuji, jak funguje paměť, tak mě velmi baví naslouchat lidem.

Pojďme si nyní krátce připomenout i nemilé chvíle. V čem spočívalo vaše vyloučení z ČSBS?

Sama v sobě jsem si řekla, že nikdy ze svazu neodejdu. Tenkrát mi v roce 2004 členství nabídli Lidické ženy. Pamětníci mě berou spíše jako svou vnučku, obzvlášť v Kladně, kde od mých patnácti let sledují mé fungování a někteří z nich mě možná znají lépe, než má vlastní rodina. Osud tomu chtěla ale jinak, když mi Ústřední výbor ČSBS ukončil členství. Bylo to z toho důvodu, že jsem dlouhodobě kritizovala vedení svazu, jeho nehospodárné zacházení s majetkem a politizaci svazu.

Jaké funkce jste ve svazu zastávala?

Zpočátku jsme byla administrativní výpomoc. V jednadvaceti letech jsem byla zvolena jako předsedkyně okresního výboru Kladno. Tenkrát zemřel bratr Kostík, hledala se za něj náhrada a členové přišli za mnou.

Tento týden jste založila nový spolek. Prozraďte nám z jakého důvodu.

Založili jsme jej proto, jelikož se okamžitě kladenská a slánská organizace postavila proti mému vyloučení. Jak jsem řekla, členové mě znají již dlouho a vědí, že nejsem žádná prospěchářka. Samozřejmě je velmi mrzelo, co se stalo. Rozhodně nechtěli pokračovat pod jinými blízkými organizacemi. Po čtrnácti dnech od mého vyloučení přišla podpora z celé republiky. Následně jsme tedy založili republikový spolek s názvem Spolek pro zachování odkazu českého odboje, který bude mít základní oblastní organizace. Zájem o o vstup do něj je totiž ze strany veřejnosti značný.

Jaké máte plány do budoucna?

Nyní musíme připravit hrubý rozpočet svazu. Kromě kladenského magistrátu, který nás podporuje dlouhodobě, projevilo zájem o jednání také ministerstvo obrany. Musíme tedy naplánovat akce na příští rok, což je v současné době ještě složité, když se teprve spolek formuje. Bezvadné je, že ministerstvo obrany, byť nejsme zavedená organizace, vidí, jací členové za námi jdou. Takže s námi jednat chtějí. To považuji za skvělý krok. Již máme vizi na další tři roky fungování spolku, aby lidé věděli, co od nás mohou očekávat.

Teď z trochu jiného soudku. Řeknete čtenářům, jaké jsou vaše koníčky a záliby krom spolku?

Mou největší radostí je má šestiletá dcera Klárka. Ráda s ní trávím svůj veškerý volný čas. Navštěvujeme spolu divadla a podnikáme spolu řadu různých aktivit. Mou zálibou je také cestování. Nadchl mě východ, takže mám v plánu podniknout cestu na Sibiř, i když jsem tam letos už jednou byla. Je to nepoznané území. A právě to mě na Sibiři baví. Zmínit však musím i aerobik. Moje maminka je jeho trenérkou, takže k němu mám kladný vztah. Dokáži se při něm skvěle uvolnit. Pomáhá mi vyplavit negativní emoce.

Vraťme se ke zmíněnému cestování. Jaká zajímavá místa, která jste navštívila, ve vás zanechala největší dojmy?

Co mě posunulo nejvíce vpřed v názorech a zamyšlení nad životem, byla cesta na jižní Sibiř. Konkrétně do města Tajšet, kde jsem byla v dubnu. Pak ale také červnová návštěva Krymu, kde jsem se setkala s našimi krajany. Ti tam žijí již sedm generací. To jsou místa, která mě ovlivňují a ráda na ně vzpomínám.

Gabriela Havlůjová se narodila 22. srpna 1985 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium. Poté pokračovala ve studiu na Filozofické fakultě UK – obor české dějiny a také na Fakultě humanitních studií UK – orální historie – soudobé dějiny. V současné době pracuje jako koordinátorka spolupráce se spolky, občanskými aktivisty a rozvíjení dědictví města. Její největší radostí je šestiletá dcera Klárka. Prozatím je podle svých slov rozhodnutá, že bude pracovat pro vlast, dokud je plná nápadů a sil, ovšem druhého potomka by si přála. Manžel Vladimír Havlůj je hokejovým skautem profesionálního kanadského hokejového klubu Winnipeg Jets. Otec Vladimíra Havlůje, Vladimír Havlůj starší, je hokejovým skautem klubu Detroit Red Wings a švagr Gabriely Havlůjové, Petr Havlůj, je hráčem Rytířů Kladno.