Lidé si v muzeu připomněli historii těžby černého uhlí na Kladensku. Historicky vzácný areál se snaží zachovat program posledního pracovního dne. Prohlídka je směřována po trase havíře před jízdou do podzemí dolu. Návštěvník má možnost projít cechovnou, řetízkovými šatnami, koupelemi, lampovnou, známkovnou až k jámovým budovám dolu.

Pražská železářská společnost začala s hloubením jámy Mayrau v roce 1874 a v říjnu 1877 byla v hloubce 515,2 metru nafárána uhelná sloj o mocnosti devíti metrů. Místo zarážky určil sám vrchní báňský ředitel Pražské železářské společnosti Gottfried Bacher. Jáma byla dohloubena do konečných 527 metrů a pojmenována po Kajetánu Mayerovi, svobodnému pánu z Mayrau. Jáma se hloubila v tehdy netradičním kruhovém jámovém profilu. Tuto novinku a řadu dalších zlepšovacích návrhů, má na svědomí závodní Dolu Mayrau Ing. Jan Karlík, který se proslavil zejména vynálezem tachografu.

Na návštěvníky skanzenu v sobotu ale nečekala těžba uhlí, ale čtení z knih Jana Drdy a Ivana Ladsmanna. Koncert skupiny PůlJablkoň což je Michal Němec a Marie Puttnerová a samozřejmě prohlídky skanzenu, strašidelné podzemí.