„Naše myslivecké sdružení Třebichovice má čtrnáct členů. Kuriozitou je chov muflonů, kde se můžeme pochlubit úspěchy. Vše začalo před třiceti roky, když Zdeněk Šole za vlastní peníze koupil berana a ovečku. Pak se dovezly z různých lokalit další kusy. Krev se obměnila a díky chovatelské péči různé typy na sebe přesně geneticky pasovaly, proto ty úspěchy. Dnes má stádo pětačtyřicet kusů. Máme velkou výhodu, že nám jdou vstříc obecní úřady v Třebichovicích i Vinařicích a velice rozumní jsou nájemci honiteb. Ta naše s Vinařickou horou měří pět set čtyřicet hektarů a právě tam se mufloni drží. Podmínky mají ideální, jsou to místa neprostupná a tam i berani lezou po kolenou,“ mluvil o začátcích předseda třebichovických myslivců Václav Dupa.
Hovořilo se i o lidech, kteří mužům v zelené uniformě nepřejí. Za vše hovoří zapálený seník přímo na Vinařické hoře, nebo autem stržený a zničený posed, tak zvaná kazatelna. „Samozřejmě stárneme. U nás je dost práce a na všechno peníze nemáme. Každý člen musí odpracovat ročně sto dvacet brigádnických hodin a má jedinou výhodu – podíly ze zvěřiny. Odstřel muflonů poskytujeme za úplatu. Vystavené trofeje byly i domácích myslivců jako je Jiří Hotový, Václav Hokův nebo dřetovický Petr Frühauf. Převládají ale střelci ze zahraničí. Muflon se loví za tmy brzy ráno, nebo hodinu před setměním z posedu. Jde se na něj i patnáckrát. Kule z lovecké zbraně letí tři kilometry a celou tu dobu může zabít, proto si střelec musí rozmyslet kdy a kam střílet, aby nedošlo k maléru,“ upozornil hospodář tohoto sdružení Jiří Uldrych.
A co káže myslivecká tradice? „Po ráně se musí kus vyvrhnout a jestliže se muflon veze domů, má být naložen tak, že se hlavou dívá do lesa, aby se s ním rozloučil. Lovec vzdá čest ulovenému zvížeti, smekne, ulomí větvičku a položí ji na střelnou ránu. Další větvičku vloží do svíráku toho kusu,“ řekl myslivec Jiří Hotový. První ze spárkaté zvěře se může střílet srnec. Všichni už se těší na polovinu května. Ani ne na tak lov, ale na důvod vyjít do přírody.
