Jedná se o dočasnou instalaci seskupení rezavých siluet suchých stromů, jenž je symbolem problematiky narůstající civilizační devastace krajiny. Instalace poukazuje na aktuální kritiku dlouhodobého zacházení s rozsáhlými plochami naší krajiny a přehlížení jejího znehodnocování. "Téma rekultivace je umělá přeměna místa, jež může být mnohdy ukázkou neodborného nebo finančně zneužitého korporátního počínání. Výsledkem je pak často nezdar výsadby, avšak počin dobře financovaný, například přeměna vytěžených ploch na uměle vysázené lesy. Rekultivační firmy však často využívají nevhodné druhy dřevin, z nichž navíc vysazují stejnověké monokultury a tak v důsledku nepřináší žádný trvalý užitek," sdělil kurátor sbírek Hornického skanzenu Mayrau Tomáš Voldráb.

Sochařka a kurátorka Dagmar Šubrtová (1973) žije a pracuje v Kladně. Absolvovala ateliér sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde pak několik let působila jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, jako je dlouhodobá dramaturgie výstavního programu galerie Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze. Ve volné tvorbě se inspiruje industriální krajinou kladenských dolů, změnami reliéfu krajiny v důsledku dobývání uhlí a aktuálními otázkami proměn krajiny a problematice provázanosti postindustriální společnosti a přírody.