„Jsem asi měsíc bez zaměstnání. Blížil se začátek mistrovství světa v hokeji a já začal přemýšlet, jak se dostat do centra dění. Původně jsem si myslel, že budu chodit alespoň na pivo do fanzóny. Pak jsem se jednoho dne v televizi dozvěděl, že pořadatelé hledají dobrovolníky, kteří by při šampionátu zdarma pomáhali. Našel jsem si internetové stránky a přihlásil se," popisuje svou cestu na mistrovství Petr.
Odpověď na zaslaný e-mail na sebe nenechala dlouho čekat. Z volných nabídek si vybral pozici doprovodu maskotů. „Podmínky pro dobrovolnickou práci nebyly nijak náročné. Pouze věk dobrovolníků musí být nad osmnáct let, ale je i několik výjimek pro sedmnáctileté. Jen v akreditačním centru, kde je potřeba vynikající znalost jazyků, procházeli někteří lidé výběrovým řízením," říká Petr, jenž má ke sportovnímu fandění velmi blízko, Sám je navíc aktivním hráčem poolbilliardového týmu kladenské Ekvity.
Přiznává, že dělat doprovod maskotů není až tak složitá práce. „Spočívá zejména ve sledování, zda diváci Bobovi a Bobkovi moc neubližují. Nejsem žádný osobní strážce, ale mnohdy si fanoušci neuvědomují, že jsou v oblecích reální lidé, a když je tahají za uši, tak jim začnou ´lámat vaz´. Musím je proto občas upozornit, aby se trochu zklidnili," usmívá se Petr, jenž je v hlavním městě jedním z pěti průvodců maskotů. „Snad všichni by se s nimi chtěli při zápase vyfotit, ale to samozřejmě není při tak velkém počtu návštěvníků možné," dodává.
Je známo, že v oblecích Boba a Bobka nejsou oblečeni Češi, ale Kanaďané z nasmlouvané agentury. Jazykový problém to pro dobrovolníka z Kladna není. Angličtinu totiž dobře zvládá, navíc se chystá na roční pracovní pobyt právě v Kanadě, kam by měl odletět už za několik týdnů. „Ti kluci jsou v pohodě. Komunikujeme spolu anglicky. O Kanadě jsme spolu ještě nehovořili. Protože jako maskoti musí být němí, není na nějaké delší vyprávění moc příležitostí," prozradil dobrovolník.
Jako průvodce maskotů má speciální kartu umožnující mu pohyb téměř po celé hale. To ale neznamená, že by se někde opřel a sledoval zápas a fandil. Musí mít totiž pod kontrolou právě dění kolem Boba a Bobka. Ze hry tak vidí jen některé okamžiky.
Petra dobrovolnická práce na mistrovství velmi baví. Rozhodl se proto, že bude vypomáhat i ve zmíněném akreditačním centru. „Je zde super parta lidí. Člověk tu pozná jak funguje celá organizace mistrovství světa. Zajímavé třeba je, že do akreditačního centra přijely dvě Švédky, které si vzaly tři týdny dovolenou a vydaly se také dobrovolnicky pomáhat do Prahy. Už tak pracovaly před několika lety při šampionátu ve Stockholmu," říká Petr Studený.
Činnost ve zmíněném centru mu navíc umožnila potkat spoustu zajímavých lidí. „Jmenoval bych například komentátory Roberta Zárubu nebo Petra Vichnara. Mimo jiné jsem natrefil třeba i na trenéra německé reprezentace, od něhož jsem po vyřízení akreditace dostal na památku odznak jejich hokejové asociace," konstatuje Petr.
Dobrovolníka podle svých slov dělá poprvé v životě. Ale přiznává, že pravděpodobně ne naposledy, protože tato práce ho opravdu oslovila a v mnohém mu otevřela oči. A že je na šampionátu mezi přibližně šesti sty dobrovolníky v Praze dobrá atmosféra svědčí fakt, že po skončení mistrovství se rozhodli uspořádat velkou společnou party.
