Událost mají někteří Kladeňáci dosud v živé paměti. V době vrcholného socialismu, který se pyšnil nejraději jen výsledky úderníků, se o ní však prakticky nesmělo veřejně vůbec hovořit a dobový kladenský tisk k ní vydal pouze krátkou zprávu v periodiku Kovák bez fotografií. Kladenský kronikář Jaroslav Vykouk přináší proto alespoň kratičký dobový záznam a vzpomínku jednoho ze svědků.

"Do hutí Koněv jela poslední ranní souprava z kladenského nádraží s nákladem vápence z Mořiny. V hutích měla být souprava předána odpolední směně. Ten den jsem šel jako každý den ze školy na Sítné okolo kladenských pekáren (v ulici pod dnešním obchodním centrem Central) a kolem kolejí Kladensko-nučické dráhy. Těšil jsem se na prázdniny," vzpomněl na osudný den svědek události tehdy desetiletý a dnes sedmdesátiletý Pavel Zejšek.

"Bylo to divné, vlak byl ještě daleko a stále houkal. Zatáčkou u pekáren se navíc souprava prohnala vysokou rychlostí. Tady, směrem dolů, obvykle vlak intenzivně brzdil, na této trati byl totiž velký výškový rozdíl. Ten den ale vlaková souprava nebrzdila, čemuž jsem se velmi divil, protože se kolem mě prohnala nepřiměřenou rychlostí. Poté jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo," dodal pamětník.

Jak informoval dobový tisk, vápencem naložená souprava narazila na trati do stojící parní lokomotivy, kterou topič E. Zeman připravoval na odpolední směnu. Při neštěstí zahynuli čtyři lidé: strojvedoucí dieselelektrické lokomotivy J. Skřivánek, topič parní lokomotivy E. Zeman, člen vlakové čety P. Král a vozový zámečník F. Nerad. Kromě nich byli ještě čtyři lidé zraněni.