Jan Strnad žijící v paneláku na kročehlavském sídlišti v Kladně oslavil v pátek 18. července krásné sto druhé narozeniny. Je nyní nejstarším obyvatelem Kladna.

Přestože jeho milovaná manželka Marie odešla na věčnost už před devatenácti lety, děti tatínkovi veškerou lásku a péči srdečně vynahrazují. Měsíc se o tatínka stará syn Jiří, další měsíc ho střídá dcera Jana, která do Kladna pokaždé váží cestu ze slovenského Prešova, kam se před lety provdala.

"Nikdy by mě bylo nenapadlo, že ještě jako sedmdesátiletá budu pečovat o tatínka. Zkrátka to tak je. Na Slovensko se mu nechce. Je rodilý Kladeňák, tak jsme se zkrátka přizpůsobili my," říkám s úsměvem dcera, na níž je vidět, že oběť přináší ráda.

Jako rehabilitační sestra pracovala celý život s nemocnými lidmi, tak nejlépe ví, co tatínek ve 102 letech potřebuje. Kromě ostatní péče a domácí stravy mu předčítá pravidelně noviny, aby měl přehled. Stejně tak mu dopřává informace z okolí i syn.

Přestože už oslavenec hůře slyší a zrak má rovněž zesláblý, smysl pro humor mu rozhodně nechybí. Na dotaz, co má ze všeho v životě nejraději, řekl, že ženy.

"Děvčata se mi líbila vždycky ať už blonďatá nebo tmavovlasá. Ale moc jsem tomu nedal. Manželku Marušku jsem miloval celý život. Byla moc hodná, všechno mi vytrpěla," řekl jubilant, jenž po celou dobu oslav jen stěží věřil tomu, že už mu je tolik.

"Odhadoval jsem, že se dožiji osmdesátky nebo devadesátky, ale tohle snad ani není možné takový věk," prohlásil senior.

Jak jubilant dále potvrdil, jeho receptem na dlouhověkost je celoživotní práce a veselá mysl. Vzhledem k tomu, že pracoval v obchodě s potravinami, denní kontakt s lidmi bylo to, co ho hodně bavilo.

V obchodě se také se svojí milovanou Mařenkou seznámil, jelikož pracoval v prodejně na kladenské hlavní třídě a jeho budoucí láska naproti u žida v obchodě s látkami. Při cestách do zaměstnání se do sebe časem zakoukali a byla z toho láska na zbytek života.

Později se rodina odstěhovala do Ratenic na Kolínsku. Do Kladna se vrátili až v šedesátých letech.

Jan tehdy změnil obor a pracoval v kladenských hutích na směny jako dělník v plynárnách až do důchodu. Náturou se ale nikdy nezměnil a o manželku se následně staral až do její smrti, jak jen to bylo možné. Když byli ještě mladší a oba zdraví, chodívali s oblibou na dlouhé procházky.

Jak dokládá i syn Jiří, jenž v šestašedesáti letech vypadá rovněž mladistvě, dlouhověkost mají potomci části rodiny patrně v genech.

„Tatínkův bratr Jarda se dožil 99 let a babička byla také dlouho. Přes osmdesát let se dožili v té rodině vlastně všichni," říká Jiří Strnad, jenž potvrzuje, že tatínek má skutečně navíc veselou povahu. „Já ne. Já jsem spíše pesimisty," dodává Jiří.

Přestože Janova maminka neměla za první světové války dostatek jídla pro svého synka a on byl navíc často nemocný, na dlouhověkosti mu to neubralo. Kromě toho má odjakživa postižení páteře, že ani nemohl být odvedený na vojnu.

Ani to pro něj nikdy nebyl důvod žehrat na osud. Jan bral život tak jak přicházel, snažil se poctivě pracovat a milovat svoje nejbližší. Láska, úcta k bližnímu a ke stáří je v rodině Strnadových více než patrná.

Kromě gratulantů z řad příbuzných nechyběli na narozeninách primátor Kladna Dan Jiránek, Milada Kolská ze sboru pro občanské záležitosti, stejně jako Natalie Turčíková, která se stará o významná výročí seniorů v okrsku.

„Pan Strnad je nyní nejstarším Kladeňákem. Do nedávna byli mezi námi ještě pan doktor Lechner, ten se dožil sto jedna roků, kterému jsme vloni gratulovali a paní Štěpánka Bieliková. Ta v důsledku úrazu a následného onemocnění zemřela krátce před svými sto prvními narozeninami.

Doposledka dokonce chodila sama na procházky," řekla Milada Kolská a doplnila, že v Kladně už letos stovku oslaví celkem šest obyvatel.