Také při zahájení akce se nad Kladnem vznášel mrak, naštěstí ne hnědý. Mezi účastníky vycházky byli lidé všech věkových kategorií. Od pamětníků po mladou generaci.

„Velice mě překvapilo, že i přes nepříznivé počasí přišlo tolik posluchačů," řekl Jaroslav Vykouk.
Sraz a začátek vycházky byl uprostřed náměstí Svobody. První vzpomínku věnoval spisovatel sádrové soše tehdejšího starosty Kladna Františka Pavla, která zde stávala. Po okupaci byla zničena.

Tragický osud starosty kronikář ještě zmiňoval v souvislosti s někdejší Masarykovou školou práce. Jeho jméno nese také hlavní kladenské náměstí. Toto místo zažilo mnohé přehlídky a parády okupantů. Ovšem velkou zajímavostí je, že do Kladna přijeli Němci jako úplně posledního města na území protektorátu.

„Bylo to o dva dny později. Všude je uvedeno, že okupace byla patnáctého března, do Kladna přijeli až sedmnáctého. Němci se báli, věděli, že zde je centrum dělnického hnutí," řekl Jaroslav Vykouk.
„Němky tu čekaly s kytkami dva dny. Já si to pamatuji," ozval se jeden z posluchačů.

Jaroslav Vykouk přidal také osobní vzpomínku, a to na mlékárnu své babičky Nežerné, která se nacházela na rohu náměstí Svobody naproti průmyslové škole. „Mlékárna zde byla do roku 1951. V průmyslovce po okupaci sídlila německá uniformovaná policie Schupo. Její příslušníci chodili k babičce na snídaně," popsal kronikář.

Rodina Jaroslava Vykouka v prostorách mlékárny také bydlela. „Jako malý, ani ne dvouletý, jsem stál v okně a když pochodovali Němci a bubnovali, řval jsem na ně: bumra, bumra! Rodiče z toho byli velmi nervózní," zavzpomínal s úsměvem.

Při dalším vyprávění událostí posluchačům do smíchu nebylo. Povídání se totiž zaměřilo na průmyslovou školu. Její ředitel, pedagogové ani žáci řádění okupantů neunikli. Po události, která poznamenala osudy mnohých Kladeňáků, a sice zastřelení německého strážmistra Wilhelma Kniesta studenty průmyslovky Janem Smudkem a Františkem Petrem v noci z 8. na 9. června 1939, okupanti spustili nejen vyšetřování, ale především vyhlásili první stanné právo na území protektorátu.

„Tehdejší ředitel školy Otakar Novák byl předvolán na gestapo. Další dramatické chvíle se ve škole odehrály v roce 1942. Tajná policie údajně zachytila hanlivý a výhružný dopis podepsaný Průmyslovák. Jeho pravost už dnes nikdo nezjistí. Gestapo vtrhlo do školy a vybralo 48 žáků, 14 kantorů a ředitele. Ti byli poté internováni," uvedl Vykouk.

Dlužno dodat, že po celou dobu jeho vyprávění nikdo z posluchačů ani nedutal. Další zastávka byla nedaleká Masarykova škola práce (dnes Střední odborná škola a Střední odborné učiliště na náměstí Edv. Beneše). Zde byli vyslýcháni a mučeni zastupitelé zatčení po vraždě Wilhelma Kniesta.

„Nejprve je mučili a vyslýchali na nové Amálce. Pak je přesunuli do školy. Cestu museli překonat po čtyřech a Němci je při tom bodali. Poté byli převezeni do Brna. Ve vězení na Špilberku zemřel starosta František Pavel," popsal smrt starosty, po němž je pojmenováno kladenské náměstí.

Na Špilberku zemřel také František Louda. Byl to silně nedoslýchavý zedník, který pro své postižení nemohl pracovat nikdy jinde než pod obcí. Proto byl také zatčen společně se zastupiteli. Louda pochopitelně neslyšel některé příkazy Němců a ti ho za to mlátili pažbami. Starosta Pavel se ho zastal a byl za to také bit. Ovšem podařilo se mu vyklouznout a vyskočit z okna. Pádem se zabil. František Louda mu v tom chtěl zabránit a byl zastřelen.

Také na nedoslýchavého zedníka má Jaroslav Vykouk osobní vzpomínku. „Bydleli jsme v prostorách mlékárny, ale v novém Kladně, v tehdejší Deváté ulici, jsme měli domek, který jsme v té době pronajímali právě rodině Loudových. Ulice se po válce, než ji zbourali, jmenovala Františka Loudy.Budova okresního úřadu, předrevolučního okresního národního výboru, byla především sídlem kladenského gestapa. Dlužno dodat, že odtud Němci řídili v roce 1942 vypálení Lidic. Objekt byl postaven až za protektorátu a budovali ho vězni drženi v kladenské sokolovně.

„Když sem nastoupil velitel města Harald Wiesmann, hledal místo, kde by zakotvilo kladenské gestapo. Než se mu ho podařilo najít, okupoval první patro radnice. Pak si vyhlédl domy, které stály až za budoucí budovou gestapa. Ty byly postaveny pro zaměstnance záložny," zmínil Vykouk.

Historik nemohl vynechat budovu kladenského gymnázia, v jehož tělocvičně byly drženy ženy a děti z Lidic. V tomto místě se odehrála také jedna z nejsmutnějších chvil protektorátu, kdy Němci odebrali ženám jejich potomky.Následovala zastávka u sokolovny. Zde byl zřízen jeden z prvních koncentračních táborů na území protektorátu.

„Zásluhou obětavých lidí se stal na protektorátní podmínky mírný a mezi internovanými byl nazýván rekreační. Ubytováno zde bylo až 250 lidí. Pracovali na stavbě Tyroláckého domu, vedle dispenzáře a nové budovy gestapa," doplnil kronikář.

Jedna z posledních zastávek vycházky byl dům plukovníka Juliána Stříbrného, který se nachází ve stejnojmenné ulici. Československý legionář bojoval na italské i východní frontě v první světové válce. Byl zraněn, zajat a do návratu do vlasti zůstal v armádě. Kladenský rodák v roce 1939 dostal za úkol likvidovat místní vojenskou posádku. Gestapem byl zajat v roce 1940 a o tři roky později zastřelen v Drážďanech.
Naučné akce se zúčastnila také vnučka plukovníka Stříbrného, jedenasedmdesátiletá Jana Mádlová z Kladna.

„Nikdy jsme se neviděli. Narodila jsem, když už byl vězněn a mně byl rok, když ho zastřelili. Znám ho jen z fotek. Byl to hrdina. Babička s tetou na něj mávaly z okna současné 11. základní školy. Byl totiž chvíli držen v sokolovně, a když vězně vyvedli ven na dvůr, bylo na ně vidět," řekla vnučka hrdiny.

Julián Stříbrný byl převezen do Terezína. Tam ho také jeho žena s mladší dcerou viděly naposledy. „Musely fungovat nějaké tajné informační cesty, jelikož věděly, v který den půjde k zubaři. Seděly v čekárně, když ho přivedli. Začaly si nahlas povídat, co je v rodině nového, aby věděl, jak se máme. Z Německa už to takhle nešlo," zavzpomínala Jana Mádlová.