Podle oslovených majitelů rodinných domů je ale v ulici Na Vinici u hřbitova poklidné bydlení. Žádní duchové tam nestraší, místní lidi naopak těší kouzlený výhled na ovocné sady a Slánskou horu.

„Nikdy jsem neměl divné sny ani zvláštní pocit. Asi nic takového necítím. Naše řadovky jsme postavili jako jedni z prvních koncem sedmdesátých let minulého století a žije se nám u hřbitova moc dobře," říká Bohumil Holub ze čtvrti u slánského hřbitova.

Jak šel čas, bylo popraviště už v dobách dávno minulých přesunuto od hřbitova na kopec za městem, kde se dnes nachází lesopark Háje. Pozůstatky šibenice byste tam ale nenašli.

Abychom mohli představit popravní místa na Slánsku ve středověku, museli jsme zapátrat v historických záznamech.

Kulkat nahradily kostel a klášter

První zastavení začíná na popravním místě zvaném Golgata nebo Kulkat. Podle historika doktora Václava Mouchy, který text publikoval v obnovené ročence Slánský obzor č. 19 v roce 2011, se nacházelo v místech, kde nyní stojí kostel Nejsvětější Trojice a klášter bosých karmelitánů, s jehož stavbou se začalo v roce 1581.

„Patrně tehdy došlo k přemístění místa popravního na nezalesněný svah severozápadně od města (dnešní lesopark Háje), které bylo dobře viditelné a jistě působilo odstrašujícím dojmem,“ píše dále Moucha. (LACINA, J. Paměti královského města Slaného, I. Slaný 1885, s. 60; KAZDA, K: Slaný po stránce historické, Slaný 1920)

Sady na místě posledního soudu

Procházíte-li dnes lesoparkem Háje s původním názvem Třebízského sady, kde rostou dřeviny z různých koutů světa, stěží vás napadne, že právě zde bývalo místo posledního soudu.

„I tak byl osud slánské šibenice zpečetěn v 18. století, kdy Josef II. vydal 8. července 1788 císařský dekret o zrušení všech popravních míst, též trdlic, klecí, košů na smáčení nepoctivých pekařů do vody a pranýřů,“ uvádí dále Václav Moucha ve Slánském obzoru: „Na místě šibenice bylo v 19. století vysazováno stromoví.“ (FIALA, J. Slánský obzor 8 – 1900).

Jak dále píše ve svých pamětech Slaňák Václav Štech, otec kunsthistorika V. V. Štecha, v době budování Hájů byly základy šibenice ještě patrné a v jejím okolí se našly i kosterní pozůstatky.

V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byl však v souvislosti s výstavbou sídliště V Ráji a rodinných domů snížen terén nejméně o deset metrů, těmito místy dnes prochází silnice ve Fügnerově ulici. Jak dále uvádí Slánský obzor, navždy tehdy došlo ke zničení památníku, který připomínal místo popravní.

„O konstrukci slánské šibenice nelze nic bližšího říci. Podle analogií z jiných míst lze soudit, že její základna se mohla pohybovat mezi 5 – 10 metry, výška zdiva kolem 3 metrů a celková výška i se sloupy do 7 metrů,“ uvádí článek Václava Mouchy ve Slánském obzoru z roku 2011.

Od krchova ke stínadlům

Na Slánsku se nacházelo ještě další místo popravní. „Patrně nejznámější nálezy popravenců jsou v pískovně východně od Smečna na křižovatce cest v poloze označené ve starých mapových podkladech názvem Od krchova ke stínadlům,“ uvádí ve svém článku dále Václav Moucha.

„Na křižovatce stojí kříž a základ božích muk. V pískovně, přiléhající k silnici Smečno – Třebichovice se po oblevě v lednu 1965 v profilu v hloubce 80 centimetrů objevila lidská lebka a pod ní další lidské kosti. Podle badatele Antonína Knora se jednalo o popraveného upíra s probodeným srdcem. Knor pátral dál a narazil na zajímavý údaj: V roce 1688 byla k smrti odsouzena Kateřina Voláková ze vsi Družce, která po zahubení dítěte maličkýho, plodu svého vlastního, při porodu svém a zanesení do lesa pod meč svou hlavu musela dáti, kůlem probíti a tak zahrabána býti musela. Obec Smečno (tehdy Muncifaj) musela na výlohy spojené s exekucí přidat 10 zlatých.“ (DURAS, F. Obecní účty města Muncifaje)

Popsané místo jsme našli v mapách. Ze Smečna jsme na křižovatce na Svinařov a Třebichovice pokračovali rovně po hlavní silnici do Třebichovic. V polovině trasy mezi oběma obcemi jsme odbočili vlevo na úvozovou cestu v místě, kde se nacházejí stopy po modré kovové závoře, kterou někdo odstranil. Zhruba po 150 až 200 metrech chůze po cestě se vpravo nachází mechem obrostlý betonový pozůstatek kříže nebo božích muk. V těsném sousedství těchto míst, kde byla později pískovna, bývalo kdysi popraviště.

Jak potvrzuje i někdejší starostka Smečna, dvaadevadesátiletá Danuše Nosková, ještě v sedmdesátých letech minulého století tam byla rokle, sráz dolů, kam zjara chodily děti trhat kočičky. "Postupně zavezli lidé rokli různým odpadem a sutí. Právě tam byla podle legendy pravděpodobně šibenice,“ říká někdejší starostka. Vzhledem k tomu, že místo je označeno ve starých mapách jako Na Stínadlech, šlo zřejmě skutečně o prostor, kde byly stínány hlavy odsouzenců.