Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O Nelince, osmileté slečně ze Strašnic

Praha /FOTOGALERIE/ - Nela Franková má ráda poklady z jedné Dobré skříňky. Je jí osm let a od narození je nevidomá.

2.1.2011
SDÍLEJ:

Nela Franková.Foto: Deník/Jiří Macek

Sedí proti vám. A drmolí a drmolí. Povídá páté přes deváté. Její slova ale dávají neuvěřitelný smysl. A můžete se s ní bavit o spoustě věcí. Na všechno má jasnou odpověď. Mluví zřetelně, velice často spisovně. Pořád se vrtí, chvilku v klidu neposedí.

Když si s ní povídám už hodinku, vezme do ruky mobilní telefon. Máčkne na nějaká tlačítka a vzápětí oznámí: „Jsme tady už strašně dlouho, od devíti hodin, 40 minut, teď už je deset hodin třicet.“ Zarazím se a zareaguji: „Jestli jsi unavená, nebo tě nebaví se mnou tady sedět a povídat si, tak hned řekni: Strejdo, už běž.“ Obrátí se na mne a vyhrkne: „Né, to ne, zůstaňte a povídejte si se mnou, mne to ještě baví. Jen mobilu jsem se ptala, jak je to dlouho, co jste přišel,“ říká na vysvětlenou.

Je milá, je fajn. Je jí osm let. Jmenuje se Nela Franková. A od narození je nevidomá.

Jen pár schodů dělí svět, kde se vše řídí očima, kde každý sleduje každého, od světa, kde oči nehrají hlavní roli. Těch pár schodů vede do bytu ve vile v pražských Strašnicích, kde Nelinka žije s maminkou a tatínkem. Tam uvnitř se život řídí Nelinčinými zákony. Zákony, které jsou podřízeny tomu, že tahle malá dáma to má v mnoha ohledech složitější.

Nakažlivý smích

Nelinka nevidí. Má ale obrovský cit v rukách. Když čte Braillovým písmem knihu, jen zírám. A krásně se směje. Její smích je nakažlivý. Je takový krátký, milý, dětský, nádherný.

Když vstupuji na chodbu, slyším za rohem v obýváku, jak žadoní maminku, že ji před návštěvou musí rychle učesat. Když Nelince podávám dárek od Ježíška, plyšového Pana Kubíka – tohle jméno jsem si rychle vymyslel – celý obličej se jí rozzáří. A hned na mne vychrlí, co všechno ji Ježíšek přinesl. „Ijáčka, taky mobil s hlasem a zvukovou hladinku.“

Nelinka: „Nejraději mám všechny hračky. Igráčky, Ijáčka a teď taky Pana Kubíka od vás.“

Za chvíli už vím, že Ijáček je plyšák, mobil s hlasem znamená, že kromě tlačítek reaguje na Nelinčin hlas. A zvuková hladinka? To je malinký závěsný přístrojek, který se zavěsí do sklenice či hrnečku. A když Nela lije nápoj do láhve a ten dosáhne určité výše hladiny, hladinka vydá jasný signál, že už dále líti netřeba.

„Nelinko, slyšel jsem o tobě, že jsi muzikantka,“ říkám. „Hmm, né, hraju jen na flétničku. Vy jste mne viděl v televizi na koncertě Světlušky, že?“ říká malá dáma. A já poprvé a naposledy v tomhle jejím strašnickém království zalžu. „Viděl, viděl jsem tě,“ vyhrknu a vzápětí mne tahle lež zamrzí a zastydím se. Ale přiznat se, že jsem koncert pro Světlušku (benefiční koncert Světlo pro Světlušku – pozn. red.) v televizi prošvihl, prostě nedokážu (Světluška – projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu, který pomáhá nevidomým – pozn. red.).

Život dnes osmileté Nelince ubral hned od jejího startu na této planetě to, co jiným nadělil. Nelinka vnímá svět jinak než většina lidí kolem. S tím se manželé Frankovi museli sžít od prvních Nelinčiných pohybů na tomto světě. Když se přestěhovali z Ostravy do Prahy, kde pan Franek našel nové zaměstnání, odloučili se od spousty kamarádů. Nelinka však začala chodit do školky a posléze i do Školy Jaroslava Ježka, Specializované školy pro zrakově postižené v pražských Hradčanech. Tam má svůj svět. Své kamarády.

Víte, že …
… v České republice žije 10 až 20 tisíc zrakově postižených…
… nevidomí lidé si při setkání rádi podávají ruce, což se přičítá absenci zrakového kontaktu. Pokud chcete nevidomému podat ruku vy, můžete to prostě doprovodit např. slovy „podávám vám ruku“…
… říkáte-li nevidomému slova s dvojí možnou interpretací, přičemž ta správná je vyjádřena mimoverbálně, můžete svá slova doplnit slovním popisem, např. „to říkám s úsměvem“…

V hlase maminky Frankové je jasně cítit ostravština, na Moravě pracovala v tiskárně jako grafička. S přestěhováním do Prahy a pečováním o Nelinku se jí změnil svět. Zůstala doma. Nyní už pomýšlí na práci, ale je to těžké.

„Trendy v oboru sleduju, na počítači jsem pořád, ale sehnat práci není jednoduché, vždyť času nemám mnoho. Od Nového roku jsem se ale domluvila s jednou firmou na spolupráci,“ říká spokojeně maminka.

Teta s Dobrou skříňkou

Tatínek je „ajťák“, tedy „přes počítače“. Má hodně práce, proto na Nový rok neodjede s dámami do Ostravy za babičkou, dědečkem, tetou a dalšími kamarády. Nelinka má ale jasno: „Táta mi slíbil, že mi bude večer volat. A já se nejvíce těším asi na tetu. A taky na Dobrou skříňku. To je taková skříňka, kde jsou pořád nějaké dobroty. Sladkosti,“ uculuje se malá dáma a už se těší, jak s tetou Hanou budou potají uždibovat ze sladkostí a až strejda přijde domů, budou dělat, že o ničem nevědí.

Denní kolotoč u Franků se odvíjí poměrně stabilně. Ráno na autobus, na metro, na tramvaj a pak pěšky do hradčanské školy. Maminka pak zamíří zpátky domů a podle konce školy zase pro Nelinku.

„Dvakrát týdně Nelu vyzvednou a doprovodí domů asistentky od Světlušky. To je velká pomoc,“ chválí maminka spolupráci se Světluškou, jejíž patronkou je zpěvačka Aneta Langerová. O ní padne při návštěvě několikrát slovo. Nelinka o zpěvačce mluví jako o Anetě a je cítit, že ji má moc ráda. „Je jí třiadvacet,“ zopakuje hned dvakrát. Právě Nelinka se před pár dny setkala s Anetou Langerovou ve studiu, kde si obě dámy dlouho povídaly.

Aneta Langerová, zpěvačka:
„Nelinka. Vždy, když slyším tohle jméno, vybaví se mi náš dlouhý rozhovor o tom, jak světlušky vypadají, jaká mají křídla, tykadla, o tom, jak svítí, jak létají. Pak jsme si dokonce i tajně naplánovaly světluščí let. Kam, to nesmím prozradit, jelikož je to naše tajemství. Na chvíli jsem díky této mladičké dívce s nekonečnou a krásnou fantazií uvěřila, že opravdu odletíme. Bylo to jedno z nejhezčích setkání a věřím, ze nebylo poslední. O Nelince totiž ještě možná všichni uslyšíme. Tato mladá dáma se spoustou otázek se ve světě zkrátka neztratí.“

Každým dnem je Nelinka starší. Každým dnem je rozumnější, chytřejší, vnímavější. Jak se připravuje maminka na chvíli, která musí přijít? Na chvíli, kdy Nelinka vystoupí ze dveří domu, sejde po schodech a zaklapne za sebou branku, oočí se a zavolá: “Maminko, ahoj? A maminka bude stát ve dveřích a nebude svoji dceru doprovázet?

„Teď se spíše potýkáme s činnostmi, kdy si myslím, že by je mohla už umět. Pak si je zkusím sama a zjistím, že to zase taková legrace není. Třeba teď zápolíme s vázáním tkaniček u bot. A jestli se připravuju na její cestu do světa? Ve škole má zázemí dobré, dostávají základy, jak se pohybovat po městě, jak dojít domů, do školy. Ale ta představa, že ji jednou takhle pustím, je pro mne nyní naprosto šílená. Dneska mi třeba vyprávěla sen, že jsem ji někde nechala, byla tam sama a musela se sama dostat domů. Ale vím, že jednou to přijít musí.“

Nelinka: „Potkali jsme osm divokých prasat a já se jich vůbec nebála“

Debata s Nelinkou by mohla trvat ještě dlouho. Mohli bychom se bavit více o tom, jaké baterie dávám do diktafonu já a jaké ona. Mohla by mne zpovídat jako novinářka, protože si takhle s kamarády občas hrají. Ale mohli bychom se bavit třeba o nejlepší učitelce paní Alici Bělkové. O vánočním výletu s tatínkem do Klánovic, kde potkali osm divokých prasat a Nelinka se vůbec nebála. Nebo o tom, že si teď hraje ráda s Igráčky a taky touží hrát na piano. Alespoň trošku. A do Ostravy se těší nejen na tetu a Dobrou skříňku, ale i na pejsky a kočičku.

Já bych se ale nejvíce s Nelinkou chtěl bavit asi o tom, na co musím pořád myslet. Na její čtení v Braillově písmu. Možná to nevidomým připadá jako poměrně jednoduchá věc, ostatně Nelinka mi tak „jednouše“ četla cosi od Josefa Lady i Františka Hrubína. A já jen zíral, jak její ukazováčky kloužou po malinkých tečkách symbolizujících písmena celé abecedy a jak z jejích úst vychází příběh, jakoby ho četl člověk, který vidí.

A zatímco s otevřenou pusou sleduji maličkou, jak čte, na klíně mám knihu Harry Potter. Jasně, že v Braillově písmu. Máte pravdu, Nelinka i tuhle knížku zvládá.

A slečna místo toho, aby se po mé pochvale, jak krásně čte, zaculila, jen špitla: „No, ale ještě neumím dvojité wé, iks a ypsilon.“

Co vám budu povídat, kdybych ještě chvíli zůstal, povídali bychom si pořád. Ta holka má energie na rozdávání. Jenže start pendolina do Ostravy se rychle přiblížil.

Nelinko, tak ať je tenhle rok pro tebe moc príma…

Autor: Jiří Macek

2.1.2011
SDÍLEJ:
Kladno porazilo Frýdek 4:1, v modrém obránce Martin Kehar

Hokejové pohoda Kladna, nebýt hloupých faulů

Exkurze nejmenších v Kladenském deníku.
11

OBRAZEM: Exkurze budoucích čtenářů v Kladenském deníku

Rathův požadavek na odškodnění za pouta se vrací k obvodnímu soudu

Střední Čechy – Ucházet se o 30tisícové odškodnění má dál šanci někdejší hejtman Středočeského kraje David Rath, který před čtyřmi roky stanul před Krajským soudem v Praze jako jeden z účastníků procesu v kauze údajných korupčních manipulací se stavebními a zdravotnickými zakázkami kraje.

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 na Kladensku

Kladensko /FOTOGALERIE/ - Dálnici D6 na Kladensku u Pavlova na pomezí dvou okresů ochromily nehody desítek aut. Od středečního rána se zde stala řada nehod.

On line: ptejte se Romana Šroby

Kladno - Středečním hostem sportovního on line rozhovoru bude předseda sportovní komise města Kladna Roman Šroba. Zajímá vás například s jak velkým rozpočtem pracují a kam prostředky určené sportovním klubům putují? 

I. B třída: Víra ve vlastní síly se Unhošti vyplatila

Kladensko – Dobrá si na čele fotbalové I. B třídy udržela čtyřbodový náskok na Doksy, které celý podzim odehrají venku. Na předposlední příčku klesly Zlonice. Nejvíc asi překvapila výhra Unhoště na hřišti Hostouně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení