Někteří slavní obyvatelė zde strávili celý život, jiní tu pouze krátce pobývali, přesto za sebou zanechali výraznou stopu v národní historii.

Covid nás všechny trochu přibrzdil, máme proto čas pozastavit se a oprášit zasuté školní vědomosti. Možná se dozvíte i to, co jste ve škole nikdy neprobírali.

1. zastavení – Soukenická ulice č.p. 96

1. zastavení – Soukenická ulice č.p. 96. V tomto domě żil Jaroslav Vrchlický.1. zastavení – Soukenická ulice č.p. 96. V tomto domě żil Jaroslav Vrchlický.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě prožil své dětství slavný český básník, dramatik a překladatel Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida (17. února 1853 Louny – 9. září 1912 Domažlice). Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k jednomu z nejbohatších a nejvšestrannějších v české literatuře. Jeho dílo obsahuje kolem 270 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Jeho básnické sbírky a dramata jsou vrcholnou ukázkou formální dokonalosti, avšak zároveň poměrně čtivé. Vrchlický se snažil dokázat, že čeština je jazyk, který dokáže vyjádřit vše. Chtěl vytvořit poezii, která by se vyrovnala poezii evropské a přivedla tak českou literaturu na nový, vyšší stupeň.

2. zastavení – Husova ulice č.p. 94

2. zastavení – Husova ulic č.p. 94. V tomto domě se narodil Jan Šultys z Felsdorfu.2. zastavení – Husova ulic č.p. 94. V tomto domě se narodil Jan Šultys z Felsdorfu.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil Jan Šultys z Felsdorfu, primátor kutnohorský, popraven českými pány v roce 1621. Po univerzitních studiích působil ve Slaném jako učitel Na přelomu let 1589/1590 odešel do Kutné Hory, kde provozoval hostinskou živnost. Roku 1604 obdržel erb a predikát z Felsdorfu a 1614 se stal kutnohorským primátorem.V roce 1618 byl jmenován jedním z třiceti direktorů. Za účast na stavovském povstání byl 20. února 1621 uvězněn ve staroměstské „špince“. Obhajoval se tím, že se direktorem stal pod pohrůžkami, což by podle názoru historiků mohla být pravda. U císaře se za něj přimlouval i Karel I. z Lichtenštejna. Dle původního rozsudku měla být hlava přibita na pranýři v místě bydliště, ovšem verdikt byl zmírněn tak, že po popravě byla jeho hlava pověšena na městské bráně v Kutné Hoře. Na jeho vystavenou lebku jako by se zapomnělo, zůstala viset i přes sejmutí ostatních hlav v roce 1631. Sundána byla až v roce 1724 na povolení císaře, když se opravovala městská brána.

3. zastavení – Masarykovo náměstí č.p. 111

3. zastavení – Masarykovo náměstí č.p. 111. V tomto domě se narodil František Bílek.3. zastavení – Masarykovo náměstí č.p. 111. V tomto domě se narodil František Bílek.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil František Bílek (16. prosince 1885, Slaný – 29. března 1972, Kunvald) byl český hipolog. Nejvýraznějších úspěchů dosáhl v hipologii. Regeneroval plemeno starokladrubských vraníků a koně Převalského. Byl zakladatelem světově proslulého Hipologického muzea ve Slatiňanech. Zasloužil se i o prošlechtění české husy, šumavské ovce a o regeneraci červinek a přeštického prasete.

4. zastavení – Masarykovo náměstí č.p 111

4. zastavení – Masarykovo náměstí č.p. 111. V tomto domě bydlel básník Svatopluk Čech.4. zastavení – Masarykovo náměstí č.p. 111. V tomto domě bydlel básník Svatopluk Čech.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě bydlel básník Svatopluk Čech a napsal zde báseň Adamité. Byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze.

5. zastavení – Soukenická ulice č.p. 68

5. zastavení – Soukenická ulice č.p. 68. V tomto domě se narodil Karel Alois Vinařický.5. zastavení – Soukenická ulice č.p. 68. V tomto domě se narodil Karel Alois Vinařický.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil Karel Alois Vinařický (1803 Slaný – 1869 Praha). Byl knězem a národní buditel. Založil a vydával časopis pro katolické duchovenstvo, psal básně, divadelní hry, dětské říkanky a písně. Zasloužil se o rozvoj českého jazyka a českého školství, věnoval se i problematice mimoškolní výchovy. Byl autorem Pamětního spisu, kterým byla v roce 1832 doložena potřeba vzdělávání české mládeže v mateřském jazyce. Úzce spolupracoval mimo jiné s Josefem Jungmannem a Františkem Palackým.

6. zastavení – Soukenická ulice č.p. 70

6. zastavení – Soukenická ulice č.p. 70. V tomto domě se narodil Jan Zach.6. zastavení – Soukenická ulice č.p. 70. V tomto domě se narodil Jan Zach.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil Jan Zach (27. července 1914, Slaný – 27. srpna 1986) byl český sochař, malíř a designér. Na přelomu let 1938 a 1939 pracoval jako umělecký malíř v New Yorku na výzdobě československého pavilonu pro Světovou výstavu v roce 1939. Po vypuknutí druhé světové války se do vlasti nevrátil; 40. léta místo toho strávil v Brazílii, kde spolupracoval napříkad i s Oscarem Niemeyerem. Od roku 1957 vyučoval sochařství na Oregonské univerzitě. Zemřel v roce 1986 na následky infarktu.

7. zastavení – Fričova ulice č.p. 148

7. zastavení – Fričova ulice č.p. 148. V tomto domě se narodil Josef František Frič.7. zastavení – Fričova ulice č.p. 148. V tomto domě se narodil Josef František Frič.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil Josef František Frič. Josef František Frič (6. března 1804, Slaný - 21. května 1876 Praha), byl český vlastenec, advokát, politik a profesor Karlovy univerzity. Absolvoval ve Slaném piaristické gymnázium, vystudoval práva na pražské univerzitě. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského v kutnohorském procesu.

8. zastavení – Kynského ulice č.p. 104

8. zastavení – Kynského ulice č.p. 104. V tomto domě se narodil Dominik František Kynský.8. zastavení – Kynského ulice č.p. 104. V tomto domě se narodil Dominik František Kynský.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodil Dominik František Kynský (4. října 1777 Slaný  – 15. prosince 1848 Brno[) byl český vlastenecký učitel, kněz, básník a překladatel. Psal i pod jmény Kinský a Slanský. Byl jedním z prvních podporovatelů společnosti pražského Národního muzea a Matice české. Přátelil se s Josefem Dobrovským a Josefu Jungmannovi pomáhal při sestavování Slovníku. V roce 1848 se Kynskému splnilo jedno z velkých přání – čeština byla zavedena do škol. Byl nalezen ve sklepě svého domu. Pachatele vraždy se nikdy nepodařilo vypátrat. Kynský byl jedním z prvních obrozenců, se zásluhami o posílení vzdělanosti a české kultury především na Moravě.

9. zastavení – ulice Na Hradbách č.p. 565

9. zastavení – ulice Na Hradbách č.p. 565. V tomto domě se narodila Olga Scheinpflugová.9. zastavení – ulice Na Hradbách č.p. 565. V tomto domě se narodila Olga Scheinpflugová.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě se narodila Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902, Slaný – 13. dubna 1968 Praha). Byla to česká divadelní a filmová herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka. Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928 byla členkou Městského divadla na Královských Vinohradech. Od ledna 1929 přešla do Národního divadla. V roce 1935 se provdala za Karla Čapka. Žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938. V roce 1940 z Národního divadla na nátlak odešla. Po válce se do souboru vrátila a zůstala zde až do své smrti v roce 1968.

10. zastavení – Pražská ulice č.p. 617

10. zastavení – Pražská ulice č.p. 617. V tomto domě žil básník Ivan Krasko.10. zastavení – Pražská ulice č.p. 617. V tomto domě žil básník Ivan Krasko.Zdroj: Jiří Skála

V tomto domě žil v letech 1912 – 1914 žil slovenský básník Ivan Krasko, vlastním jménem Ján Botto, byl slovenský básník, prozaik a překladatel, představitel literární moderny. Meziválečný československý politik, poslanec a senátor Národního shromáždění. V letech 1900-1905 studoval chemii na Vysokém učení technickém v Praze, kde se zapojil do činnosti spolku Detvan. Jako technický úředník pracoval v cukrovaru v Klobukách (1905-1912), v letech 1912-1914 v chemické továrně ve Slaném. V roce 1913 se mu zde narodil syn. V roce 1914 odešel jako voják na frontu a po válce přesídlil na Slovensko. Stal se poslancem, později senátorem; získal titul doktora technických věd, studoval na filozofické fakultě. Žil v Bratislavě, 1938 odešel do důchodu, 1943 se přestěhoval do Piešťan. Pochovaný je v Lukovištiach, kde má také pamětní dům.

11. zastavení - Třebízského ulice č.p. 186

11. zastavení - Třebízského ulice č.p. 186. V tomto domě žil Václav Štech a narodil se zde jeho syn kunsthistorik V. V. Štech.11. zastavení - Třebízského ulice č.p. 186. V tomto domě žil Václav Štech a narodil se zde jeho syn kunsthistorik V. V. Štech.Zdroj: Jiří Skála
V tomto domě žil Václav Štech (29. dubna 1859 Kladno – 27. února 1947 Praha) byl český učitel, divadelní ředitel, spisovatel, dramatik a novinář. Věnoval se hlavně divadlu. Narodil se sice v Kladně, ale protože mu otec brzy zemřel, matka se s ním odstěhovala do Slaného. Vystudoval piaristické gymnasium ve Slaném a Praze, poté studia pedagogická. Roku 1879 se stal učitelem ve Slaném, od roku 1894 v Praze. Na Žižkově byl správcem obecní školy až do roku 1905, kdy odešel předčasně do důchodu. Od roku 1884 byl ženatý s Aničkou Mrzílkovou, ta však zemřela při porodu syna (syn přežil). V roce 1888 se oženil podruhé, s Marií Brejchovou měl pět dětí, manželství bylo velice šťastné. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy. Svou literární dráhu začal humoreskami, pokračoval novelami a romány. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě ve Slaném.

(čerpáno z knihy Slaný - kapitoly z historie královského města, autor Libor Dobner; Wikipedie, redakčně kráceno)