Sraz veteránů
„Letošního srazu se zúčastnilo 25 bývalých fotbalistů. Hned na úvodu jsme věnovali vzpomínku bývalému vedoucímu mužstva a zakladateli těchto setkání Václavu Hříbalovi, který nás v loňském roce navždy opustil,“ uvedl bývalý brankář a současný organizátor akce Ladislav Charvát.

Úspěchy
Za svůj největší úspěch všichni bývalí hráči považují postup do krajské I. A třídy v roce 1964. Na tento zápas nezapomněl ani tehdejší trenér František Bragagnola, který by společně s ostatními dal ještě dnes dohromady vítěznou sestavu.
„Tenkrát jsme soupeřili o první místo s Hostivicemi na neutrální půdě v Berouně. Po prvním gólu protihráče jsme se sice všichni obávali, ale nakonec jsme z utkání s výsledkem 3:1 odjížděli jako vítězové,“ uvedl Bragagnola.
Na mužstvu si hrající trenér Bragagnola nejvíce vážil toho, jak hráči drželi při sobě a vzájemně se podporovali. Je zajímavé, že nikdo v týmu nebyl kuřák a všem to vydrželo až dodnes.

Změny
Od doby, co účastníci setkání odehráli na hřišti Lokomotivy poslední zápas, se hodně změnilo. „Dříve se hrálo pouze na škváře, u hřiště jsme neměli ani šatny. Museli jsme se převlékat Na Garážích, a když stáhli závory, nemohli jsme přijít včas na zápas,“ vzpomíná Josef Štěpán a dodává: „Na Lokomotivě byl tehdy i tým házenkářů, mohli jsme si při utkáních vzájemně fandit, nebo jsme si proti sobě občas zahráli fotbal či házenou.“

Benjamínek

Na svůj příchod k týmu si pamatuje i nejmladší účastník srazu Karel Franc. „Tehdy mi bylo jen osmnáct let a někteří moji spoluhráči byli i o deset let starší. Trenér Bragagnola se stal mým velkým vzorem a dodnes mu vděčím za to, že mě naučil střílet trestňáky,“ zavzpomínal fobalista.
Všichni se i letos shodli, že kdyby se dal vrátit čas, opět by rádi obuli kopačky a vyrazili na zápas. Nevadilo by jim ani to, že by hráli jako tenkrát pouze z lásky k fotbalu a jedinou odměnou by jim byl dobrý pocit z odehraného utkání.