Pochází ze sedmi sourozenců, přičemž své netradiční jméno má kvůli nešťastné náhodě, kdy jejím rodičům zemřel dvouletý Pepíček. Po něm přišla na svět ona a na památku na sourozence, jehož nepoznala, dostala jméno Josefa.

„Nemohla jsem si na jméno naříkat, protože mě hezky oslovovali,“ vypráví.

Recept na dlouhověkost nemá. „Žila jsem normální život. Jsem ze Dříně, vždy jsme jedli, co bylo. Třeba i suchý chleba. Nic jsme si z toho ale nedělali, hlavně, že byla zábava,“ vzpomíná stoletá stařenka. „Rodiče měli radost, že jsme zdraví, že o nás nemusejí mít strach.“

Kladenskému deníku prozradila také, jak to dříve chodilo. „Jednou za mnou přišli maminka s tatínkem a řekli mi, že už je mi čtrnáct let, tak se musím živit sama. Nesmíš od nás očekávat žádnou podporu. Vychodila jsi obecnou školu, a to už se můžeš o sebe postarat,‛ povídali mi,“ zavzpomínala Josefa Náprstková.

Za celý svůj život je nejvíce pyšná, že byla schopná pracovat. Za obživou dojížděla do Prahy na Vinohrady. Dnes je jedinou žijící ze svých sourozenců. Dokonce přežila i dvě své děti. Naživu už je pouze jedno, a to syn.