Podle vlastních slov byl sám zvědavý, jak ono „bububu" bude vypadat – to se ale osudného ještě neměl dovědět; bylo prý domluveno, že oba muže jen přiveze k tomu, kde žena bydlela, aby jim ji ukázal.

Tvrdil, že zůstal sám zaskočen, když jeho společníci vyskočili z auta – jeden ozbrojený pistolí a druhý s nožem v ruce – provedli útok, který obžalovaný pojmenoval jako „zvěrstvo", načež zbraně odhodili a z místa utekli.

Viníkem je prý tchyně

Zopakoval také svá dřívější slova o tom, že hlavním viníkem toho, že věci došly takhle daleko, jsou intriky bývalé tchyně.

Stejně jako senát první instance neměli soudci vrchního sudu pochybnosti o tom, že to byl právě Jiří W., kdo si časně ráno ve vypůjčeném autě (v němž měl připraveno i náhradní oblečení) počíhal na ženu mířící do zaměstnání, čtyřikrát ji postřelil z nelegálně držené pistole, následně jí zasadil 13 ran nožem, načež se ji pokusil zatáhnout do auta a odvézt pryč (kdy jistě neměla být cílem nemocnice, jak se snažil vysvětlovat).

V dokonání plánu mu zabránili policisté přivolaní sousedy. Žena útok přežila, utrpěla ale tak závažná zranění, že zůstala upoutána na invalidní vozík.

Bizarní verze, zhodnotil souhrn tvrzení Jiřího W. předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička. „Obžalovaný snad ani nemohl myslet, že jí soud uvěří," poznamenal.

Na rozhodování krajského soudu i na jeho hodnocení důkazů nenašel odvolací senát nic závadného; rovněž uložený trest nepovažuje za nepřiměřeně přísný. Odvolání tedy zamítl jako nedůvodné, čímž předchozí verdikt pravomocně potvrdil.

K jedné změně nicméně přistoupil. Zatímco krajský soud napadenou ženu odkázal s nárokem na odškodnění na občanskoprávní řízení, vrchní soud jí již v rámci trestní kauzy přiznal nárok na bezmála 900 tisíc korun jako náhradu za ušlý zisk a za způsobení nemajetkové újmy.

Dalších peněz se žena, jež původně přišla s 11milionovým nárokem, může domáhat civilní žalobou.