Nemoc ani úraz si nevybírají a zastihnou nás často v té nejméně vhodné chvíli. I po relativním zlepšení stavu se může člověku nanovo přitížit, a to z vědomí, že po delším marodění nemá vlastně za co jíst. Peníze ze správy sociálního zabezpečení nepřicházejí a našinec si může jen drbat hlavu, že nepamatoval na horší časy.

Čtenář Kladenského deníku pan Jaroslav sice patří k osobám zodpovědným, ale protože musí s výplatou vystačit do příštího měsíce, nemá rozhodně na vyhazování. „Po vážnější operaci jsem zůstal doma tři měsíce a za celou dobu neviděl od výše zmíněné instituce ani korunu. Nezbývalo mi, než si vypůjčit u příbuzných, protože kromě běžných se mi vyskytla i vydání mimořádná. Život je zkrátka koloběh. Všechno pochopím a nikdo to nemá snadné. Ale že nám ho ztrpčují ti, kteří mají podat pomocnou ruku, to se mi vůbec nelíbí,“ posteskl si Jaroslav z Kladna, jenž je zaměstnán na nedalekém letišti.

Jestli pochybil v procesu nároku na včasné vyplacení dávky on, jeho podnik či následně sociálka je už nyní pozdě zjišťovat. Jisté je, že proti své vůli se nakonec nechal lékařem raději uschopnit. „Samozřejmě mám naspořenou nějakou rezervu, ale rodina s dětmi má svoje nároky a já je nemohu neustále odkládat. S nově nastaveným systémem nemohu souhlasit, nerozumím mu a nedokáži ho pochopit,“ rozčílil se Jaroslav.

Podobně nepochopitelná jsou nově nastavená pravidla i pro dvaatřicetiletou Lenku z Kladenska. Se zlomeninou horní končetiny marodila od února do května, přičemž výplaty dávek se dočkala právě až ve zmíněném posledním měsíci pracovní neschopnosti. Navíc se nedomnívá, že problém by vznikl u jejího zaměstnavatele, s nímž za deset let nikdy nebyl žádný problém.

„Bylo nepříjemné nemít peníze. Mám nějaké úspory, ale žiji sama s dcerou a nájem musím platit také pravidelně. V tu dobu nepřicházelo v úvahu, že bych šla koupit boty, financovala například zimní školu v přírodě nebo cokoli jiného. Peníze za březen mi přišly až v polovině května a zbývající v tomtéž měsíci,“ postěžovala si Lenka. Jedinou satisfakcí jí nakonec bylo, že si z ušetřených peněz mohla nyní připlatit alespoň na letní dovolenou. „To bylo příjemné, ale ty nervy před tím, jestli člověku zbydou peníze, bych nikomu nepřála,“ uzavřela stěžovatelka.

Do konce roku 2008 vyplácel nemocenské dávky buď zaměstnavatel nebo OSSZ (malé organizace a OSVČ, které si samy platily nemocenské pojištění). Od 1. ledna 2009 došlo ke změně: nemocenské vyplácí od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti zaměstnavatel, od 15. dne pak OSSZ. Nemocenské dávky se počítají z vyměřovacího základu – od 4. do 14. dne jako 60 % vyměřovacího základu, od 15. do 30. dne 60 % vyměřovacího základu (VZ), od 31. do 60. dne 66 % VZ a od 61. do 380. dne 72 % VZ. Maximální denní výše nemocenského je od 15. do 30 dne 778 korun, od 31. do 60. dne 934 korun.

„Lidé mají nárok na vyplacení nemocenských dávek do 30 dnů od doručení všech podkladů příslušné okresní správě sociálního pojištění. V některých případech se může stát, že podklady nejsou úplné, proto je nutné je doplnit. V takových případech může dojít k prodloužení lhůty vyplacení dávek. Každý případ je však individuální a je nutné ho prošetřit,“ uvedl mluvčí České správy sociálního zabezpečení Kamil Vařeka.

Pokud mají lidé jakékoliv nejasnosti, mají se podle jeho slov obrátit na příslušnou OSSZ. Veřejnost by měla také vědět, že zaměstnavatel má povinnost dodat podklady příslušné OSSZ neprodleně, aby se vyplacení dávky urychlilo.