VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamatuji si, co mi muž řekl, než ho v Lidicích zastřelili

Kladno, Lidice – Miloslava Jirasová je energická dáma, která v listopadu oslaví úctyhodné sté narozeniny. Má dvě vnoučata, tři pravnoučata a nyní žije v kladenském domě pro seniory, kde se jí moc líbí a kam za ní každý den jezdí její syn Miroslav. Zní to jako obyčejný poklidný život. Ovšem stačí zmínit jen jméno vesnice, kde paní Miloslava žila a každý ví, že prošla peklem. Pochází totiž 
z Lidic.

10.6.2013
SDÍLEJ:

SVATBA MILOSLAVY A JAROSLAVA v roce 1933. Snímek se zachoval, protože ho měla sestra ve Stehelčevsi. Foto: Foto: rodinný archiv

Z obce, do níž v noci z 9. na 
10. června 1942 vtrhly německé jednotky. Všechny muže starší patnácti let Němci zastřelil. Ženy poslali do koncentračního tábora a naprostou většinu dětí udusili výfukovými plyny.
V době, kdy do vesnice vpadli němečtí vojáci, bylo paní Jirasové, tehdy Podhorové, devětadvacet let. Byla vdaná za Jaroslava Podhoru z Třebusic, který společně s jejím otcem 
v Lidicích hospodařil.

„Jako první si vzpomínám na školu. Úplně ji vidím. Nade dveřmi bylo napsáno: Škola, mé štěstí. A my, nerozumné děti, jsme říkaly mé neštěstí," přenesla se paní Miloslava zpět do Lidic. Do zdejší školy chodila pět let. Pak se učila v Buštěhradu a také v Praze. V roce 1933 jí bylo dvacet let a vdala se za Jaroslava. Děti spolu neměli. Syna má z druhého manželství.

„V Lidicích bylo všechno 
a nejvíc zde žili jen hodní a pracovití lidé. Konaly se tu zábavy, posvícení, hrály kapely. Cvičilo se v Sokole. Na rybníku hráli hokej." 

Spokojený život ale netrval dlouho. Začala válka. Následoval atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a souhra nicotných a posléze vykonstruovaných skutečností přivedla do Lidic vojáky.

Nacisté si nejprve odvedli rodiny Horákových a Stříbrných, jejichž synové sloužili 
v Anglii.
Děsivá noc, po které už nebylo nic jako dříve, začala jako každá jiná. U manželů Podhorových byli na návštěvě rodiče paní Miloslavy. „Tatínek ještě v deset hodin večer poslouchal zprávy a pak odešel s maminkou domů. 
S mužem jsme šli spát. Všude bylo ticho," popsala poslední chvíle před tragédií.

Bylo už k ránu, když spící manžele vzbudily hlasité rány do dveří. Paní Jirasová vyskočila z postele, seběhla ze schodů a chtěla otevřít. „Ale to jsem ani nemusela dělat. Dveře už byly rozbité. Vyšla jsem ven. Dvůr byl plný lidí, ale i zvířat. Zůstala jsem stát. Jaroslav přiběhl za mnou. Měl v ruce ponožky, tak si sedl na lavičku a nandaval si je. Všude byli vojáci a měli přes sebe takovou černou pelerínu," vyjádřila se pamětnice.

Nevěděli, co se děje a proto jen stáli a čekali. Mezi lidmi byli na dvoře také vojáci. Po chvíli k nim jeden přišel. „Manželovi ryze česky řekl, aby jim byl ve všem nápomocný. Pak k němu přišli další dva vojáci a odváděli ho k mlýnu, který byl u našeho hospodářství. Mne si nikdo nevšímal a tak jsem šla kousek za nimi. Pak jsem se zastavila."

Kde je můj muž?
Netrvalo dlouho a vojáci se i s Jaroslavem Podhorou vraceli. „Šla jsem k němu a chytla jsem se ho. Zeptal se mě: Prosím tě, kde jsi? A to byla poslední slova, která mi řekl. Přišli k nám dva vojáci. Jeden chytl mne, druhý Jaroslava a odvedli nás zpět do našeho domu. Stáli jsme za sebou, abychom na sebe neviděli. Pak mě ten voják chytil za ruku a po schodech odvedl do pokoje. Vykřikl: Pakovat! Otočila jsem se, myslela jsem, že manžel stojí za mnou, ale byla jsem v pokoji sama," vyprávěla.

Voják chtěl, aby se oblékla, ale paní Miloslava jen stála a nebyla schopná ničeho. Nakonec jí pomohl do kabátu a sám jí ho i zapnul. Vyvedl ji znovu na chodbu. Když ani zde neviděla svého manžela, zeptala se vojáka, kde je.

„Ukázal mi, že šel napřed. Můj manžel byl moc hodný, všechny nás měl velmi rád," povzdechla paní Jirasová. Němec jí vzal za ruku a vedl ji přes náves ke škole. Po cestě zahlédla jak vedou muže do Horákova statku. „Byli seřazení a svázaní velikým silným provazem. Šli s nimi ozbrojení vojáci. Zastavila jsem se a dívala se za nimi tak dlouho, dokud to šlo."

Cesta paní Miloslavy vedla ke škole. „Tam už stála maminka. Plakala. Tatínek byl pryč. Maminka na sobě měla jen takový kabátek. Jelikož bydlela blízko školy, dovolil mi voják skočit jí pro šaty a kabát. Ovšem musel jít se mnou," podotkla.

Lháři prolhaní
Ženy a děti byly naloženy na automobily a odvezeny do dnešního kladenského gymnázia. „Na voze jsme s maminkou seděly vzadu. Jinde už nebylo místo. Zrovna jsem pomáhala mamince se usadit, když tu vidím, že k autu přiběhl jeden z našich dvou psů. Opřel se o auto a štěkal. Ale to už vozy jely," řekla Miloslava Jirasová.

V tělocvičně školy začalo další peklo. Matkám brali děti. „V Lidicích nám sebrali muže a tady zase děti. To byl křik! To jsme plakaly všechny a oni říkali, lháři prolhaní, že děti pojedou autobusem a my vlakem," kroutila hlavou.

Zdrcené je poté naložili znovu do aut a odvezli na kladenské vlakové nádraží. Odkud putovaly rovnou do vlaku. „Zacouvali až úplně k němu. Ani země jsme se nedotkly," řekla. Trvalo několik dní, než se vlak zastavil. Nikdo ze smutných cestujících netušil, kde bude jejich cílová stanice.

Koncentrační tábor
„Když jsme konečně zastavily, už na nás čekaly dozorkyně se psy. Vůbec jsme nevěděly, kde jsme. Stály jsme před velikou bránou a na ní bylo napsáno Pracovní ženský koncentrační tábor Ravensbrück. Moc dobře jsme věděly , co se v koncentračních táborech děje. Prošly jsme obrovskou bránou dovnitř. Všechno nám sebrali, svlékli nás a dali nám jejich oblečení," doplnila paní Miloslava.

V táboře napřed ručně, posléze na strojích šily vložky do kabátů. Zvláště u starších žen bylo zásadní, aby měly nějakou práci. Jinak byly posílány do Osvětimi.

„Měly jsme hodnou paní blokovou. Byla to polská šlechtična a zachránila mnoho starých lidí, včetně maminky. Po válce se byla podívat v nových Lidicích," zmínila se Jirasová. Už při pobytu za ostnatým drátem se k ženám začaly pomalu dostávat zprávy o tom, co se stalo s jejich muži a domovem.

„Moje kamarádka Maruška se od jedné vězeňkyně dozvěděla, že všechny zastřelili a chtěla vběhnout do drátů. Zabránily jsme jí v tom. Říkala jsem jí, že tomu nevěřím, tak ať neblbne."

Svoboda
Vězeňkyně už v březnu 1945 začaly pozorovat, že se něco děje. „Nechodily jsme do práce a také se přestalo vařit. Do tábora začal jezdit Červený kříž s jídlem. Jednoho dne nám bloková řekla, abychom se večer nesvlékaly, že nás možná pustí. A taky že jo. V půlnoci nás seřadili a odvedli k bráně," popisuje paní Miloslava okamžiky naděje.

Následoval pochod. „Šly jsme celé dny. Procházely jsme opuštěnými vesnicemi, nikdo v nich nebyl. Všichni se schovávali v lese. Pak jsme zjistily, že nás vedou do tábora. Jak jsme to slyšely, tak jsme se sebraly, ani nevím kolik nás bylo, a šly jsme schválně na druhou stranu a ukryly se v lese," popsala útěk části lidických žen paní Jirasová.

Druhý den se dostaly do jedné z okolních obcí. Posadily se v zastávce a povídaly si. „Šel okolo nás muž a když nás slyšel zvolal : „Češky, co tady děláte?" Řekly jsme, že jdeme z koncentráku. A on, že v lese za obcí se schovává mnoho lidí a že jsou mezi nimi Češi. Zůstaly jsme tam s nimi a dočkaly se také konce války. To do lesa přijeli dva Rusové na koních a hlásili, že je konec. Společně s muži jsme rozdělali oheň a zpívali českou hymnu," vyjádřila se k radostné události.

Myslely jsme, že jedeme domů
Další cesta paní Jirasové vedla do sběrného tábora v kasárnách Nového Brandenburgu. „Tam jsme byly dva týdny, než pro nás přijely autobusy z Kladna. Myslely jsme, že jedeme domů. Při cestě přišel k mé kamarádce jeden voják, jehož bratr byl také zastřelen v Lidicích, a ten nám všechno řekl. Nechtěly jsme tomu věřit, ale byla to pravda," pronesla smutně Miloslava Jirasová.

Když přijela do Kladna, přišla za ní nejen neteř, ale také další příbuzní včetně rodiny manžela. „Napřed jsme šly i s maminkou k příbuzným do Kladna, tam jsme se umyly a najedly. Dali nám také nějaké oblečení. Pak jsme jely k mé sestře do Stehelčevsi. Navštívila jsme také rodinu mého muže v Třebusicích. Ti mi dali peníze a švagrová mi připravila nějaké věci. Pak jsem se vrátila k sestře," uzavřela celé vyprávění paní Jirasová, která se v roce 1947 podruhé vdala.

Autor: Daniela Řečínská

10.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Obsluha strojů 18 000 Kč

Operátoři velínů montážních linek Montážní dělník / dělnice. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: VHODNÉ PRO MAMINKY PO MD - MOŽNOST STÁLÉ RANNÍ SMĚNY (od 6:00 nebo od 7:30 hod), Požadujeme:, manuální zručnost, spolehlivost, pravidelnou docházku do zaměstnání., Dále zodpovědnost při plnění úkolů a ochotu učit se novým věcem., Nabízíme:, možnost stálé ranní směny, stravenky, svozové autobusy, pololetní bonusy, 23 dní dovolené., , Nabízíme:, práci ve stabilní společnosti na hlavní pracovní poměr, Jedná se o jednosměnný, popř. dvousměnný provoz !!! (ranní a odpolední), odpovídající platové ohodnocení (nástup 13.000 Kč měsíčně pro ranní, 15.000 Kč pro dvousměnný provoz), , Zaměstnanecké výhody:, stravenky, dovolená navíc, pravidelné navyšování platu, pololetní prémie, , Dopravu firemním autobusem pro směnu od 6 hod z vybraných lokalit - Kladno, Stochov, Řevničov a okolí, zvažujeme možnost i pro směnu od 7:30 - dle počtu zájemců., , Osobní setkání možné PO - PÁ po 11. hodině, nejlépe si předem telefonicky domluvit přesný čas.. Pracoviště: Bontaz centre cz, s.r.o., Lesní, č.p. 401, 273 61 Velká Dobrá. Informace: Dana Mikešová, +420 725 394 829.

Obchod - Obchod Nákupčí 24 000 Kč

Specialisté v oblasti prodeje, nákupu, marketingu a styku s veřejností Pracovník/pracovnice do oddělení podpory exportu. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 24000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Jsme česká společnost dodávající širokou škálu produktů a služeb v oblasti laboratorních zařízení a diagnostik od renomovaných firem v oboru. Od roku 2004 jsme se zaměřili také na vývoj vlastních diagnostických přístrojů a reagencií a nyní je dodáváme již do více jak 50 zemí světa. , , Požadujeme:, " SŠ / VOŠ (ideálně Obchod nebo Marketing), " Samostatnost a aktivní přístup (chceme energického člověka) , " Pečlivost, spolehlivost, " Umění stanovit si priority, " AJ na komunikativní úrovni slovem i písmem a NJ výhodou, ale ne podmínkou, " Zkušenosti z obdobné pozice výhodou., , Náplň práce:, " Emailová a občas i telefonická komunikace se zákazníky po celém světě (v AJ) , " Získávat a propojovat informace v rámci společnosti a to převážně mezi Výrobním, Vývojovým, Logistickým, Ekonomickým a Marketingovým oddělením , " Zajišťování a hlídání plnění uzavřených smluv a forecastů, " Vedení CRM databáze , " Organizace a případná účast na mezinárodních výstavách, " Spoluúčast na tvorbě marketingových aktivit., , Nabízíme:, " Různorodou a zajímavou práci, " Flexibilní přístup k práci a organizaci času , " Odborné zaškolení a vzdělávání, " Odpovídající mzdové podmínky (orientačně 24-30 tis.) , " mnoho benefitů (od 13. platu, notebooku, přes kvartální odměny a 5 týdnů dovolené, kurzy angličtiny, firemní fitness a další)., " Možnost účastnit se na rozvoji jedné divize - vidět za sebou dobře odvedenou práci, " V případě cestování je to vždy do zajímavých destinací (1-2x do roka), " Práci v příjemném a reprezentativním prostředí, " Zázemí stabilní společnosti s dlouholetou tradicí., , , kontakt:, Své životopisy, prosím, zasílejte na níže uvedený kontakt:, Tomáš Hanzlík, thanzlik@dynex.cz, tel.: 220 303 633. Pracoviště: Dynex technologies, spol.s r.o., provozovna buštěhrad, Lidická, č.p. 977, 273 43 Buštěhrad. Informace: Tomáš Hanzlík, +420 220 303 633.

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 15 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Kuchař/ku vietnamské kuchyně - výroba sushi. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Přijmeme kuchaře / kuchařku na HPP., Požadujeme:, znalost přípravy vietnamských jídel a sushi., , Znalost vietnamského jazyka vítána.. Pracoviště: Trong vinh le, pracoviště, Vašatova, č.p. 1459, 272 01 Kladno 1. Informace: Veronika Le, +420 739 477 681.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B 24 000 Kč

Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů, taxikáři Řidič sk. B + E /C. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 24000 kč, mzda max. 28000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme:, řidičský průkaz sk. B + E, VZV výhodou., Oprávnění na sk. C vítáno., Pracovní náplň:, svoz vyřazeného elektrozařízení, Nabízíme:, stravenky, Pracovní doba: Po - Pá 7.00 - 15.30 hod., , Telefonický kontakt:, Po - Pá: 7:00 - 16:30 hod.. Pracoviště: Oeez s.r.o. provozovna kladno, Peklov, č.p. 474, 273 45 Hřebeč. Informace: Michal Toman, +420 604 577 775.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zloděj si odnesl nářadí za sto tisíc korun

Dalibor Janda

Dozvuky koncertu z března slyší politici ještě dnes

Středočeský běžecký vichr rozfoukal Tampere

Střední Čechy – Senzační úspěch vybojovali atleti z Kladna a Kolína na mistrovství světa juniorů do 19 let ve finském Tampere. Kladeňák Matěj Krsek sahal na čtvrtce po finále a ve štafetě na 4x400 m spolu s kolínskými kamarády Stanislavem Jírou, Štěpánem Hamplem a také Danielem Vejražkou obsadili pátou příčku!

V centru Prahy se zřítil strop a zranil dělníky. V sutinách by mohli být další

V Mikulandské ulici v Praze 1 se v úterý dopoledne zřítila klenba v opravované budově. Jednalo se o pád patra o rozměrech asi 5x10 metrů. Na místo vyrazily jednotky Integrovaného záchranného systému. Hasiči původně uvedli, že při neštěstí došlo k zavalení čtyř osob. Tři během krátké doby vyprostili a předali do péče záchranářů, kteří je po ošetření převezli do nemocnice. V sutinách by mohli být další dělníci.

FOTO: Láhve s minerálkou se kutálely noční ulicí

Slaný - Kuriózní událost se stala v pondělí krátce před půlnocí na křižovatce v Lázeňské ulici ve Slaném. Auto s nákladem minerálek, směřující po silnici I/16, ztratilo cestou část nákladu, který se rozsypal na vozovku.

Stamiliony na nové kotle jsou na cestě k lidem

Střední Čechy – Tisíce Středočechů čekají na své desetitisíce. Někteří se nedočkají – a teprve další vývoj ukáže, kteří z nich to budou. Taková je aktuální situace při rozdělování podpory v rámci druhé vlny kotlíkových dotací.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT