VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamatuji si, co mi muž řekl, než ho v Lidicích zastřelili

Kladno, Lidice – Miloslava Jirasová je energická dáma, která v listopadu oslaví úctyhodné sté narozeniny. Má dvě vnoučata, tři pravnoučata a nyní žije v kladenském domě pro seniory, kde se jí moc líbí a kam za ní každý den jezdí její syn Miroslav. Zní to jako obyčejný poklidný život. Ovšem stačí zmínit jen jméno vesnice, kde paní Miloslava žila a každý ví, že prošla peklem. Pochází totiž 
z Lidic.

10.6.2013
SDÍLEJ:

SVATBA MILOSLAVY A JAROSLAVA v roce 1933. Snímek se zachoval, protože ho měla sestra ve Stehelčevsi. Foto: Foto: rodinný archiv

Z obce, do níž v noci z 9. na 
10. června 1942 vtrhly německé jednotky. Všechny muže starší patnácti let Němci zastřelil. Ženy poslali do koncentračního tábora a naprostou většinu dětí udusili výfukovými plyny.
V době, kdy do vesnice vpadli němečtí vojáci, bylo paní Jirasové, tehdy Podhorové, devětadvacet let. Byla vdaná za Jaroslava Podhoru z Třebusic, který společně s jejím otcem 
v Lidicích hospodařil.

„Jako první si vzpomínám na školu. Úplně ji vidím. Nade dveřmi bylo napsáno: Škola, mé štěstí. A my, nerozumné děti, jsme říkaly mé neštěstí," přenesla se paní Miloslava zpět do Lidic. Do zdejší školy chodila pět let. Pak se učila v Buštěhradu a také v Praze. V roce 1933 jí bylo dvacet let a vdala se za Jaroslava. Děti spolu neměli. Syna má z druhého manželství.

„V Lidicích bylo všechno 
a nejvíc zde žili jen hodní a pracovití lidé. Konaly se tu zábavy, posvícení, hrály kapely. Cvičilo se v Sokole. Na rybníku hráli hokej." 

Spokojený život ale netrval dlouho. Začala válka. Následoval atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a souhra nicotných a posléze vykonstruovaných skutečností přivedla do Lidic vojáky.

Nacisté si nejprve odvedli rodiny Horákových a Stříbrných, jejichž synové sloužili 
v Anglii.
Děsivá noc, po které už nebylo nic jako dříve, začala jako každá jiná. U manželů Podhorových byli na návštěvě rodiče paní Miloslavy. „Tatínek ještě v deset hodin večer poslouchal zprávy a pak odešel s maminkou domů. 
S mužem jsme šli spát. Všude bylo ticho," popsala poslední chvíle před tragédií.

Bylo už k ránu, když spící manžele vzbudily hlasité rány do dveří. Paní Jirasová vyskočila z postele, seběhla ze schodů a chtěla otevřít. „Ale to jsem ani nemusela dělat. Dveře už byly rozbité. Vyšla jsem ven. Dvůr byl plný lidí, ale i zvířat. Zůstala jsem stát. Jaroslav přiběhl za mnou. Měl v ruce ponožky, tak si sedl na lavičku a nandaval si je. Všude byli vojáci a měli přes sebe takovou černou pelerínu," vyjádřila se pamětnice.

Nevěděli, co se děje a proto jen stáli a čekali. Mezi lidmi byli na dvoře také vojáci. Po chvíli k nim jeden přišel. „Manželovi ryze česky řekl, aby jim byl ve všem nápomocný. Pak k němu přišli další dva vojáci a odváděli ho k mlýnu, který byl u našeho hospodářství. Mne si nikdo nevšímal a tak jsem šla kousek za nimi. Pak jsem se zastavila."

Kde je můj muž?
Netrvalo dlouho a vojáci se i s Jaroslavem Podhorou vraceli. „Šla jsem k němu a chytla jsem se ho. Zeptal se mě: Prosím tě, kde jsi? A to byla poslední slova, která mi řekl. Přišli k nám dva vojáci. Jeden chytl mne, druhý Jaroslava a odvedli nás zpět do našeho domu. Stáli jsme za sebou, abychom na sebe neviděli. Pak mě ten voják chytil za ruku a po schodech odvedl do pokoje. Vykřikl: Pakovat! Otočila jsem se, myslela jsem, že manžel stojí za mnou, ale byla jsem v pokoji sama," vyprávěla.

Voják chtěl, aby se oblékla, ale paní Miloslava jen stála a nebyla schopná ničeho. Nakonec jí pomohl do kabátu a sám jí ho i zapnul. Vyvedl ji znovu na chodbu. Když ani zde neviděla svého manžela, zeptala se vojáka, kde je.

„Ukázal mi, že šel napřed. Můj manžel byl moc hodný, všechny nás měl velmi rád," povzdechla paní Jirasová. Němec jí vzal za ruku a vedl ji přes náves ke škole. Po cestě zahlédla jak vedou muže do Horákova statku. „Byli seřazení a svázaní velikým silným provazem. Šli s nimi ozbrojení vojáci. Zastavila jsem se a dívala se za nimi tak dlouho, dokud to šlo."

Cesta paní Miloslavy vedla ke škole. „Tam už stála maminka. Plakala. Tatínek byl pryč. Maminka na sobě měla jen takový kabátek. Jelikož bydlela blízko školy, dovolil mi voják skočit jí pro šaty a kabát. Ovšem musel jít se mnou," podotkla.

Lháři prolhaní
Ženy a děti byly naloženy na automobily a odvezeny do dnešního kladenského gymnázia. „Na voze jsme s maminkou seděly vzadu. Jinde už nebylo místo. Zrovna jsem pomáhala mamince se usadit, když tu vidím, že k autu přiběhl jeden z našich dvou psů. Opřel se o auto a štěkal. Ale to už vozy jely," řekla Miloslava Jirasová.

V tělocvičně školy začalo další peklo. Matkám brali děti. „V Lidicích nám sebrali muže a tady zase děti. To byl křik! To jsme plakaly všechny a oni říkali, lháři prolhaní, že děti pojedou autobusem a my vlakem," kroutila hlavou.

Zdrcené je poté naložili znovu do aut a odvezli na kladenské vlakové nádraží. Odkud putovaly rovnou do vlaku. „Zacouvali až úplně k němu. Ani země jsme se nedotkly," řekla. Trvalo několik dní, než se vlak zastavil. Nikdo ze smutných cestujících netušil, kde bude jejich cílová stanice.

Koncentrační tábor
„Když jsme konečně zastavily, už na nás čekaly dozorkyně se psy. Vůbec jsme nevěděly, kde jsme. Stály jsme před velikou bránou a na ní bylo napsáno Pracovní ženský koncentrační tábor Ravensbrück. Moc dobře jsme věděly , co se v koncentračních táborech děje. Prošly jsme obrovskou bránou dovnitř. Všechno nám sebrali, svlékli nás a dali nám jejich oblečení," doplnila paní Miloslava.

V táboře napřed ručně, posléze na strojích šily vložky do kabátů. Zvláště u starších žen bylo zásadní, aby měly nějakou práci. Jinak byly posílány do Osvětimi.

„Měly jsme hodnou paní blokovou. Byla to polská šlechtična a zachránila mnoho starých lidí, včetně maminky. Po válce se byla podívat v nových Lidicích," zmínila se Jirasová. Už při pobytu za ostnatým drátem se k ženám začaly pomalu dostávat zprávy o tom, co se stalo s jejich muži a domovem.

„Moje kamarádka Maruška se od jedné vězeňkyně dozvěděla, že všechny zastřelili a chtěla vběhnout do drátů. Zabránily jsme jí v tom. Říkala jsem jí, že tomu nevěřím, tak ať neblbne."

Svoboda
Vězeňkyně už v březnu 1945 začaly pozorovat, že se něco děje. „Nechodily jsme do práce a také se přestalo vařit. Do tábora začal jezdit Červený kříž s jídlem. Jednoho dne nám bloková řekla, abychom se večer nesvlékaly, že nás možná pustí. A taky že jo. V půlnoci nás seřadili a odvedli k bráně," popisuje paní Miloslava okamžiky naděje.

Následoval pochod. „Šly jsme celé dny. Procházely jsme opuštěnými vesnicemi, nikdo v nich nebyl. Všichni se schovávali v lese. Pak jsme zjistily, že nás vedou do tábora. Jak jsme to slyšely, tak jsme se sebraly, ani nevím kolik nás bylo, a šly jsme schválně na druhou stranu a ukryly se v lese," popsala útěk části lidických žen paní Jirasová.

Druhý den se dostaly do jedné z okolních obcí. Posadily se v zastávce a povídaly si. „Šel okolo nás muž a když nás slyšel zvolal : „Češky, co tady děláte?" Řekly jsme, že jdeme z koncentráku. A on, že v lese za obcí se schovává mnoho lidí a že jsou mezi nimi Češi. Zůstaly jsme tam s nimi a dočkaly se také konce války. To do lesa přijeli dva Rusové na koních a hlásili, že je konec. Společně s muži jsme rozdělali oheň a zpívali českou hymnu," vyjádřila se k radostné události.

Myslely jsme, že jedeme domů
Další cesta paní Jirasové vedla do sběrného tábora v kasárnách Nového Brandenburgu. „Tam jsme byly dva týdny, než pro nás přijely autobusy z Kladna. Myslely jsme, že jedeme domů. Při cestě přišel k mé kamarádce jeden voják, jehož bratr byl také zastřelen v Lidicích, a ten nám všechno řekl. Nechtěly jsme tomu věřit, ale byla to pravda," pronesla smutně Miloslava Jirasová.

Když přijela do Kladna, přišla za ní nejen neteř, ale také další příbuzní včetně rodiny manžela. „Napřed jsme šly i s maminkou k příbuzným do Kladna, tam jsme se umyly a najedly. Dali nám také nějaké oblečení. Pak jsme jely k mé sestře do Stehelčevsi. Navštívila jsme také rodinu mého muže v Třebusicích. Ti mi dali peníze a švagrová mi připravila nějaké věci. Pak jsem se vrátila k sestře," uzavřela celé vyprávění paní Jirasová, která se v roce 1947 podruhé vdala.

Autor: Daniela Řečínská

10.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Ostatní stavební technici 16 000 Kč

Řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci při dokončování staveb Pracovník do výroby a pokládky kamenných koberců. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: výroba a pokládka kamenných koberců., , Řidičský průkaz sk. B a praxe v tomto oboru podmínkou.. Pracoviště: Designstone s.r.o., 273 07 Vinařice u Kladna. Informace: Vít Tarkulič, +420 602 362 225.

Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 15 000 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci Administrativní pracovník/ce. Požadované vzdělání: úsv. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme:, - minimálně SŠ vzdělání,, - velmi dobrou znalost MS Office (MS Word, Excel),, - znalost účetního programu POHODA výhodou,, - řidičské oprávnění sk. B,, - velmi dobré organizační a komunikační schopnosti,, - ochotu dále se vzdělávat, samostatnost a flexibilitu,, , Praxe v oboru vítána., Kontakt možný mezi 8:00 - 16:00hod.. Pracoviště: Noza, s.r.o., Huťská, č.p. 229, 272 01 Kladno 1. Informace: Libor Bochořák, +420 777 120 939.

Administrativa - Administrativa Úředník ve skladu 120 Kč

Úředníci ve skladech Přejímač materiálu. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 120 kč, mzda max. 125 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme:, - vzdělání: min. výuční list; SŠ, - pečlivost, - zkušenosti v oblasti hutní/šrotařské výhodou, ale nikoli podmínkou, - znalost obsluhy VZV výhodou, - osobní přístup, loajalita, zodpovědnost, - flexibilita, aktivní přístup k práci, vysoké pracovní nasazení, - bezúhonnost, , náplň:, - přejímka materiálu od zákazníků, - posouzení, třídění a zadruhování materiálu. Pracoviště: Kovošrot group cz s.r.o., provozovna kladno - dubí, U Borovin, č.p. 1003, 272 03 Kladno 3. Informace: Hana Novotná, +420 606 790 093.

Výroba - Ostatní pomocní pracovníci ve výrobě Manuální 17 000 Kč

Ostatní pomocní pracovníci ve výrobě Manuální pracovník/pracovnice v oddělení CNC - pouze pro OZP. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Lehká manuální práce v oddělení CNC - zaučíme. Manuální zručnost podmínkou., , Pracovní doba od 6:00 hod (případně od 7:00 hod) od pondělí do pátku.. Pracoviště: Primapol-metal-spot s.r.o. pletený újezd, Družstevní, č.p. 2, 273 51 Unhošť. Informace: Jana Reitspiesová, +420 315 817 120,775 707 905.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SK Kladno - Slovan Velvary 0:3 (0:2), Divize B, 19. 5. 2018

Velvary slaví historický postup do ČFL

Ve sportovní hale v Kladně se bylo stále na co dívat.
144

OBRAZEM: Sokolští bratři a sestry si užili Slet Sokolské župy Budečské

Kolegy celníci lákají na sto tisíc

Střední Čechy – Sázka na jistotu. Těmito slovy v pátek Yvona Matějková z Celního úřadu pro Středočeský kraj pochválila přednosti práce u celníků. A připomněla, že Celní správa ČR se přidává k ozbrojeným sborům, jež se mezi nabízenými výhodami snaží zaujmout vyčíslením výše náborového příspěvku. „Až sto tisíc korun,“ láká Matějková, přičemž z rukávu sype i další výhody: šest týdnů dovolené, práce jen 37,5 hodiny týdně, výsluhy…

Havárie motorky půjde před soud. Chyběla helma, navíc byl alkohol

Střední Čechy - Nejenom zranění, ale ani trestnímu stíhání neunikl 28letý muž, kterého policisté podezřívají, že se na motocykl posadil pod vlivem alkoholu. Událost je pro berounské dopravní policisty aktuální dosud, byť se vše odehrálo už uprostřed prvního květnového víkendu.

Neschválený prodej zmrzliny hygienici okamžitě ukončili

Střední Čechy - Vyhovět zájmu spotřebitelů není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, pokud se poptávka týká nebaleného zboží potravinářského charakteru. 

Čeští stíhači si z mezinárodního cvičení NATO Tiger Meet 2018 odnášejí 3. místo

Čáslav /FOTOGALERIE/ - V uplynulých dnech skončilo mezinárodní cvičení NATO Tiger Meet 2018 v polské Poznani. Čáslavská základna se prestižního cvičení účastnila se 4 letouny JAS-39 Gripen, piloti během dvou týdnů absolvovali 47 letů a ve vzduchu strávili více než 54 hodin.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT