Na kladenskou hlavní třídu jsme se vypravili odpoledne všedního dne. A nestačili se divit. Vypadá to tam totiž hůř než v době covidového lockdownu na jaře 2021, kdy jsme podobný bleskový průzkum na pěší zóně provedli poprvé.

Od té doby zanikla řada dalších provozoven. Nejen restaurace, ale i různé obchody, květinářství, dvě prodejny s matracemi a lůžkovinami nebo zdravotnické potřeby a ordinace. Všechno je pryč.

Dávno je pryč restaurace Korzo. Zmizelo dárkové zboží u Porazilů - a vzdali to dokonce už i jejich nástupci. Podle vývěsky na výloze nevyšel ani nedávný záměr provozovat v původním Starém Kladně naproti kapli svatého Floriána asijskou restauraci. Marně byste hledali i oblíbený bufet U Kulhánků naproti sokolovně v horní části TGM.

Řeznictví se zatím nevzdává

„S bratrem jsme provozovali bufet a řeznictví od roku 1991. Po covidu už jsme ale bufet neotevřeli. Zaprvé nejsou lidi, kteří by vařili, chtěli dělat, a zadruhé sem poslední dobou chodil na jídlo takový póvl, že nebylo o co stát. Přitom naše domácí dršťková polévka byla vyhlášená,“ říká Jiří Kulhánek, mladší z dvojice bratrů, kteří už provozují pouze masnu.

„Na pěší zóně je mrtvo, my malí živnostníci musíme bojovat o přežití, jak se dá, a přesvědčovat zákazníky kvalitou. Máme stálou klientelu, ale když holt stát podporuje dovoz levného masa ze zahraničí, těžko tomu můžeme konkurovat u zákazníků, kteří mají i tak napjatý rozpočet. Pokud se nezmění systém, aby byl podporován český podnikatel, lepší to nebude,“ dodává.

František Kulhánek připomíná, že dům postavil jejich předek za první republiky. „Děda byl švec. Za války se v dnešní bourárně masa šily a opravovaly boty. Komunisté nám pak dům sebrali a udělali tu prodejnu zeleniny, kde i moje babička prodávala a já jí chodil pomáhat. Později byla v přízemí cukrárna. Naše rodina si během těch let postavila bydlení jinde svépomocí. Po revoluci nám majetek v restituci vrátili, od té doby tu s bráchou podnikáme,“ vypráví. „Rád bych, kdyby se alespoň řeznictví udrželo. Jsem optimista a věřím, že naši mladí to dokážou a obchod padnout nenechají,“ uzavírá František Kulhánek.

V okolí hlavní třídy se loučí i další podniky. Za pár dnů definitivně končí restaurace Zanzibar na náměstí Starosty Pavla. Stylový podnik se dvěma předzahrádkami s pohledem na radnici a kostel pořádá poslední lednový pátek dopitnou a rozlučku.

Sen zhatily ceny energií

„Původní provozovatelka paní Hrudková mi podnik předala začátkem února loňského roku. Chtěl jsem si splnit sen, že si ve čtyřiceti otevřu vlastní restauraci. Bohužel mě položily ceny energií. Kdyby toho nebylo, určitě bychom to s kuchařem zvládli. Ale když povážíte, že i s nájmem a mzdou účetní vydáte nejméně 70 tisíc měsíčně, nejde to utáhnout,“ vysvětluje provozovatel Zanzibaru Ondřej Černohorský z Brandýsku. Podle svých slov se i s kolegou nechají v oboru už jen zaměstnat.

Hned vedle Zanzibaru skončila v těchto dnech i prodejna TV produktů, která tam sídlila po léta. Prázdnotou zeje i nedaleká výloha, kde býval obchod s vybavením profesionálních kuchyní.

Zmizel i svatební salon Claudia majitelky Olesy Lenky Olarové, ten ale nezkrachoval, pouze se přemístil naproti přes náměstí do prostor družstva Jednota.

Opouštíme spodní náměstí a vracíme se ulicí TGM směrem do kopce. Zhruba v polovině pěší zóny napravo stojí zpustlé někdejší Kino Oko. I sem chce vedení města vrátit život. První plány na návrh rekonstrukce budovy už existují.

„Studie pracuje se třemi základními funkcemi objektu. Jsou jimi bytový dům, kavárna a společenský sál. Každá z funkcí je dispozičně řešena tak, aby mohla existovat sama o sobě a zároveň se vzájemně doplňovaly,“ připomíná mluvčí města Vít Heral.

Jakákoli snaha o návrat života do centra největšího středočeského města je chvályhodná. Volných prostor k podnikání je tam spousta. Je však otázkou, zda by případní zájemci dokázali uživit sebe i drahé nájmy a energie.