„Strašná zima a tma,“ vzpomíná na noc z letošního 13. na 14. září Filip Jícha, kterého doprovázel jeho otec, zakladatel kladenského plaveckého klubu otužilců.

„Na absolutní tmu jsme připraveni nebyli. Táta proto koupil v místním obchodě pro lodě tři poziční světla v červené, zelené a bílé barvě, abych měl představu, u které části lodi se musím pohybovat. Celou dobu jsem si držel tempo 50 záběrů za minutu. Noc byla ale tak těžká, že u Francie, kde je proud nejsilnější, už síly na přidání nebyly,“ popisuje mladík zápas s mořskou vodou, po kterém měl jazyk rozleptaný od mořské soli.

„Zachránil mě teplý hovězí vývar, který mi táta podával z doprovodné lodi v kelímku na tyči každou hodinu. Stejně tak mě cestou krmil kousky nakládaných jahod a broskví. Při jídle a pití jsem plaval na zádech a kopal nohama. Z vody ven vylézt nesmíte ani náhodou," vysvětluje.

Po celou dobu měl největší starost, aby se doprovodné lodi neztratil. „Proudy vás odnášejí rychle pryč a není vůbec snadné se udržet v blízkosti plavidla. To se stalo osudným několik týdnů před námi plavci, který se v moři ztratil a našli ho mrtvého až u pobřeží,“ říká Filip Jícha.

Moře plné odpadků a medúz

V moři je také velké množství nepořádku, pobřeží je plné rybářských sítí. „V moři je spousta kelímků a dalšího odpadu z obchodních lodí a trajektů, vyteklý mazut… Plavce obtěžují také medúzy, které mohou nepříjemně překvapit," dodává plavec.

Otec Filip Jícha starší je na syna pyšný: „La Manche zdolala od roku 1971 už pěkná řádka Čechů, tak se to může zdát někomu jako snadný úkol, ale není. Musíte mít opravdu mimořádný trénink, vyladěnou psychiku a ke všemu i dost štěstí. Před námi plavala například Američanka ze Seattlu a po dvou hodinách to vzdala. Z chladu a tmy se zhroutila. Pro mě je obdivuhodné, že si devatenáctiletý kluk dokáže poskládat věci v hlavě tak, že to dá."

Mladý borec přitom musel od dětství překonávat závažné zdravotní obtíže s koleny, kdy mu lékaři zakázali milovaný tenis a hrozila mu i operace. V sedmnácti letech se Filip Jícha společně s rodiči pustil do plavání a otužování. S partou dalších otužilců překonali například i Špicberky a další plavecké mety.

Zdoláním La Manche mladý plavec také přispěl na dobrou věc. Za každý uplavaný kilometr v moři poslal Dětskému domovu Ledce 100 korun. „Vyzval jsem před startem i veřejnost a na vytvořený transparentní účet se podařilo vybrat téměř padesát tisíc korun,“ dodává. Do sbírky je možné přispívat i nadále.

La Manche poprvé a dnes

První český přemožitel La Manche František Venclovský ho zdolal v červenci před 52 lety v čase 15:26 hodin a jeho trasa měřila tehdy oproti té dnešní zhruba polovinu, tedy 33,6 kilometru. Vzdálenost je sice stále stejná jako v dobách Venclovského, ale kvůli silným proudům se plavání přímo v původní trase dnes už nikomu nepodaří.