Kliknutím zvětšíteZ úkrytů pro civilní obyvatelstvo, kterých bylo v okrese Kladno ještě v 90. letech minulého století přes sto, zůstal ovšem už jen zlomek a nejsou v nejlepším stavu. Přesto podle odborníků není důvod k panice. Ukrýt se lze i ve sklepě. Jedná se o formu takzvaného improvizovaného ukrytí.
Kryty vznikaly především v 50. a 60. letech v reakci na studenou válku mezi Sovětským svazem a USA. V době po sametové revoluci postupně zanikla složka civilní obrany, která je měla na starosti. Poté tuto povinnost převzaly okresní úřady. Po jejich zániku přešly úkony civilní ochrany pod hasičské záchranné sbory, mezi jejichž povinnosti patří i kontroly staveb civilní ochrany.
Zároveň přísluší hasičům tyto úkryty vyřazovat. Do roku 2004 k tomu docházelo ojediněle. Změna nastala v následujícím roce, kdy dala tehdejší vláda přijetím nové koncepce jasně najevo, že netrvá na udržení fondu stálých krytů.
Od té doby prakticky všechny dřívější kryty v Česku chátrají, některé byly dávno zrušeny a většina zbývajících je využívána už jen jako sklepy v bytových domech. Jejich mladší obyvatelé zpravidla ani netuší, že pod jejich domy kdy úkryty byly.
Všemi 104 kryty na Kladensku před lety procházel pamětník Ĺudovít Šikorský, někdejší voják z povolání a pozdější krizový pracovník referátu obrany a ochrany Okresního úřadu Kladno. Pracoval tehdy na jejich inventarizaci, zakreslení a soupisech.
„Jen v Kladně na Poldovce se nacházelo 26 krytů pro pracovníky fabriky. Co se týká takzvaných tlakově stálých odolných úkrytů, ty byly rozčleněny na třídy odolnosti. U nás na Kladensku jsme v té době měli kryty ve škále 5 až 2. Dvojka přitom byla nejodolnější. S jedničkou jsem se u nás osobně nikdy nesetkal,“ vzpomíná Šikorský.
V okrese byly i dva protiatomové kryty, které chránily před radioaktivním spadem, takzvané stálé protiradiační úkryty. Jeden z nich se nacházel v rohu slánského náměstí, pod budovou někdejšího Telecomu. Patřil k nejnovějším, byl kolaudován až v 90. letech minulého století a měl kapacitu zhruba 40 osob. Kde stával jeho kladenský protějšek, už si Šikorský přesně nevybavuje.
Podle jeho slov bylo na Kladensku nejvíce úkrytů s tlakovou odolností 5 ve sklepeních činžáků. Na Poldovce byly především kryty s odolností stupně 3. V Kladně pod haldou se nacházel kryt stupně 2 s označením BZ12, který byl vybaven i operačním sálem.
Veřejnosti známý a přístupný je dnes v Kladně už jen kryt v Rozdělově, kde sídlí Muzeum věžáků. Ve Slaném jsou to prostory klubu Bungr pod 3. základní školou v Rabasově ulici, kde se konají školní divadelní představení a další kulturní akce.
Všechny zmíněné objekty byly určeny pouze pro civilní obyvatelstvo. K větším vojenským krytům patří například dodnes dochovaný Bunkr Drnov, kde sídlí Muzeum protivzdušné obrany. V době socialismu sloužil tento zapuštěný podzemní prostor jako velitelský kryt protivzdušné obrany státu. Nacházela se tam celá posádka, která celoročně střežila vzdušný prostor.
„Bunkr se skládá ze dvou typů prostor. V první části je technologické zázemí včetně vzduchotechniky a protitlakových uzávěrů, které by tlumily případný výbuch zvenčí, a dieselový agregát, schopný zásobovat místo elektrickou energií osm dní,“ říká předseda sdružení Bunkr Drnov Matěj Louda. Na přechodu mezi prostorami je podle jeho slov i dekontaminační zóna, kterou by vojáci využili v případě jaderného či biologického útoku. „V provozu zde pracovalo 48 lidí, ale v případě hrozby konfliktu jich mohlo být až 170. Úplně nezávisle mohl bunkr fungovat až 21dní. Tuto dobu limitovaly zásoby vody,“ dodává Louda.
A co říkají odborníci?
Podle vyjádření Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru (HZS) se stálé tlakově odolné úkryty pro civilní obyvatelstvo na území České republiky nacházejí, i když ve výrazně nižším počtu než v minulosti. Většina ze stávajících úkrytů také není ve stavu k okamžitému použití a je nutné jejich takzvané zpohotovění – uvedení do odpovídajícího stavu. Tento okamžik nastává při vyhlášení stavu ohrožení státu, respektive při válečném stavu.
Ukrytí přitom představuje pouze jeden z prvků ochrany obyvatelstva. Tu představuje o komplexní systém reakce na události a hrozby, a to bez ohledu na to, zda jsou vojenské nebo nevojenské povahy. Jde tedy o činnosti, řešené v době míru i za války. V případě jakékoli hrozby nebo vzniku mimořádné události velkého rozsahu je prvořadé obyvatelstvo varovat prostřednictvím sirén a informovat.
„Jsou to sirény, které všichni slyšíme každou první středu v měsíci v rámci jejich zkoušky. Signál pro „všeobecnou výstrahu“ je však odlišný. Je vyhlašován kolísavým tónem po dobu 140 vteřin a může zaznít třikrát po sobě ve zhruba tříminutových intervalech. Podstatné je, že bezprostředně po tomto signálu následuje mluvená informace upřesňující, o jaký druh nebezpečí jde a jak se mají lidé zachovat (elektronické sirény, televize, rozhlas nebo internet)," vysvětlila Pavla Jakoubková, mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR.
Jaký je správný postup po zaznění sirény? Podle hasičů je nezbytné se co nejrychleji ukrýt v nejbližší budově a sledovat zprávy v televizi, rozhlasu nebo na internetu. Je to forma takzvaného improvizovaného ukrytí a ochrany, kdy nejde o speciálně vybudované úkryty, ale využití ochranných vlastností staveb. Tento způsob ochrany je mezinárodně uznáván jako nejefektivnější a nejrychlejší. Typickými příklady jsou sklepy, metro nebo tunely. Jakoubková připomněla, že také ve válce na Ukrajině jsou dnes v největší míře využívány právě ochranné vlastnosti staveb.
„Aktuální situace pro nás nepředstavuje hrozbu takového rozsahu, že by bylo potřeba stálé tlakově odolné kryty narychlo obnovovat. V tuto chvíli není zřejmé, že by měla situace na Ukrajině eskalovat směrem k reálnému ohrožení České republiky jadernou hrozbou," dodala Jakoubková a vyzvala k nešíření matoucích zpráv a k nevyvolávání paniky.
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
