Kdo měl na dvorku chlívek, kousek políčka nebo přísun zbytků z kuchyně, tam zkrátka prasátko na výkrm nechybělo. Pokud vepřík dovršil potřebné hmotnosti a byl tímto odsouzen porážce, nastal den D. Ten byl nezřídka i společenskou událostí pro celou rodinu a nejbližší sousedy.

V mrazivých dnech se proto už od rána zatápělo pod kotlem, ženy napekly žemlovky do jelítek a stejně tak něco sladkého k zakousnutí. Muži zase dohlíželi na to, aby pod kotlem nevyhaslo a v mrazivém dni nikomu neumrzly údy, proto nikdy nechyběl štamprlík něčeho ostřejšího. Všichni, kteří se ten den zapojili do práce, odešli pokaždé s výslužkou, kterou při své zabijačce zase sami oplatili.

A podobné to bylo o tomto víkendu i na dvoře u manželů Josefa a Marcely Perglerových v Brandýsku, kde zabíjejí prasátko i čtyřikrát do roka. Role mistra řeznického se ujal jejich kamarád Václav Rochl ze Žižic.

Povinnosti řezníka

Povinnosti řezníka se kraj od kraje liší, mohou se řídit i vzájemnou dohodou. Příprava masných výrobků není běžnou povinností řezníka. Někdy řezník i krájí sádlo ke škvaření, nasoluje maso k uzení a připravuje z ořezu klobásy.

Obvyklé úkoly řezníka: porážka zvířete, spaření, sejmutí kruponu a sádla, odebrání masa z kusu k vaření, rozetnutí kusu, úprava k veterinární prohlídce, šlemování, úprava ovařeného masa a jeho rozdělení k jednotlivým výrobkům, výroba jednoho nebo dvou druhů tlačenky, výroba jitrnic a jednoho nebo dvou druhů jelit, příprava zabijačkové polévky, rozebrání kusu po veterinární prohlídce, stažení sádla z kusu, stažení sádla z kůže.

Zdroj: Wikipedie