Projekt zaštiťuje Krajská hospodářská komora a je určen středním školám a učilištím v oborech kuchař-číšník. Podstatou je zprostředkovat žákům setkávání s odborníky z praxe.

Pro střední Čechy byli z oboru gastronomie vybráni celkem tři mistři řemesla, a to Roman Paulus – šéfkuchař z pražského Alkronu, kuchař známý veřejnosti z televizních obrazovek Zdeněk Pohlreich a šéfkuchař francouzské a plzeňské restaurace v pražském Obecním domě Jan Horký, jenž je zároveň i kapitánem národního týmu kuchařů a cukrářů České republiky.

„Projekt máme od loňského roku. Kromě Slaného spolupracujeme ještě i se školami v Poděbradech a Příbrami. Vše je financováno ze strukturálních fondů a ze státního rozpočtu. Pro každou odbornou školu byly zorganizovány tři besedy.

Všichni mohli poznat kuchaře při praktické výuce. Gestorem pro slánskou integrovanou školu je Zdeněk Pohlreich,“ přiblížila manažerka projektu Taťána Jiříková ze středočeské krajské hospodářské komory.

Ještě před tím, než zažili slánští žáci vaření se Zdeňkem Pohlreichem, dostali možnost poznat, jak to chodí
v zahraničí. U sousedů 
v Německu se před několika týdny zúčastnili stáže. „Žáky zúčastněné na projektu čeká pokračování ještě v září, kdy se uskuteční exkurze do potravinářských firem. Slaňáci se podívají například na jatka, případně dalších provozů,“ dodala Taťána Jiříková.

Projekt vyvrcholí v listopadu veletrhem, kde se mezi sebou v umění kuchařském utkají všechny tři zúčastněné školy ze Slaného, Poděbrad i Příbrami.

Tři otázky pro Zdeňka Pohlreicha

Je to spíše vzácnost vás potkat takto mezi dětmi ve škole nebo se podobných aktivit účastníte běžně?

Na mojí návštěvě ve slánské škole nevidím nic neobyčejného. Lidé, kteří mají nějaké zkušenosti v naší branži, se nějakým způsobem snaží nastupující generaci ovlivnit. Ať už je to ve Slaném nebo jinde ve škole.

Děcka jsou všude v podstatě stejný. Tyhle projekty jsou hlavně o tom, aby mladí měli nějakou motivaci a chuť do práce a naučili se od nás zkušenějších nové recepty. Všichni potřebujeme v životě nějaké vzory a něčemu věřit. Myslím si, že když děti vidí někoho z masa a kostí, kdo je schopnej věci udělat nebo v tom má relativní úspěch, pro řadu z nich to může být krokem dopředu.

Myslíte si, že je na tom česká gastronomie dobře, či se máme jako národ ještě co učit?

Něco, co se prasilo padesát let, můžeme těžko očekávat, že se za pár roků spraví. Myslím si, že je to otázka spíše generační. Díky tomu, že se v Čechách dostala gastronomie do soukromých rukou, tak se mnohé zlepšuje. Jsem docela pyšný, že mohu být součástí něčeho, co se tady odehrává.

Podle mého to bude trvat ještě jednu až dvě kuchařské generace, než to bude lepší. Dobrá gastronomie je spojená i s ekonomickými možnostmi a někdy i předsudky. Tohle jsou věci, které jsou nevyřešené.

Až to bude jednou lepší, tak jídlo půjde ruku v ruce s tím. Věřím tomu, že v naší zemi je hromada kuchařů, kteří by věci mohli udělat mnohem lépe a jinak. Jenže restaurační byznys je tvrdej a krutej a hospod je u nás zbytečně moc.

Myslíte si, že české učňovské školy mají dostatek kvalitních učitelů praktické výuky a dost času žákům dovednosti předat?

Obecně si myslím, že dostatek učitelů odborné výchovy není. Bohužel se domnívám, že je třeba změnit i fungování odborného školství. Podle mě se klade zbytečný důraz na všeobecné vzdělávání. Upřímně řečeno, myslím si, že nikdo nepotřebuje kuchaře s maturitou.

Netvrdím, že lidé nemají být vzdělaní, ale náš obor je řemeslo jako každé jiné. Já jsem se vyučil za tři roky a současné děti se to za tři roky mohou vyučit taky. To, co podle mě českému odbornému školství zoufale chybí, je dostatek kvalitní praxe.