PODÍVEJTE SE: Prchající ukrajinské ženy s dětmi zakotvily v unhošťské mateřince

Jejich manželé a synové zůstali doma bránit vlast. Spojení s nimi mají chabé, vědí jen to, že jsou naživu. Přesto nepřestávají doufat, že se zase brzy shledají.

„Opustily jsme naši zem, domy, práci, všechno, co jsme v životě měly a vybudovaly. Ale když už i kousek od nás začaly padat bomby, nebylo na výběr,“ popisuje dramatické okamžiky Oksana, která spolu s nejmenším synem, sestrami a dalšími kamarádkami dorazila před třemi dny do Unhoště ze svého rodného města Krivoj Rog v Dněpropetrovské oblasti, kde žije okolo 630 tisíc obyvatel a je osmým nejlidnatějším městem Ukrajiny.

Pohonné hmoty se na Kladensku dramaticky vyšplhaly na hranici padesáti korun

Město Unhošť této skupině uprchlíků zajistilo ubytování v bývalé školce a postaralo se o veškerou materiální pomoc. „Hledali jsme možnosti ubytování například v nějakých bytech, ale ženy měly obavy i z toho, že je rozdělíme. Nejlépe se cítí, když jsou spolu ve své komunitě a hlavně na dětech je vidět velká spokojenost. Za to jsme moc rádi,“ řekla starostka Iveta Koulová.

Kladenský deník se proto v doprovodu starostky vypravil za ženami a dětmi do jejich provizorního domova. Hned mezi dveřmi nás čeká velmi vřelé přivítání. Ženy připravují oběd a po vzájemném představení následuje spontánní pozvání ke stolu. „Vaříme pravý ukrajinský boršč, přisedněte s námi ke stolu,“ zve Oksana, která se stává rázem mluvčí celé skupiny a s pozváním se připojují i další ženy. Ukrajinská pohostinnost se v nich nezapře a odmítnutí snad ani nepřichází v úvahu. „Bosč je ukrajinský, smetana česká. Naši nemáme, ale také je výborná,“ omlouvá se Alla a podává na stůl.

Maminky, babičky, dcery, sestry i dva malí chlapci mezi sebou štěbetají. Vše funguje tak, jako by spolu žili v domácnosti odjakživa. Nedělají si nároky na prostor, ani soukromí, být spolu jim vyhovuje. Na všech je vidět, že jsou to činorodí lidé a oplývají dobrou náladou, která není předstíraná.

Když dojde řeč na muže, pochopitelně posmutní, vzápětí ale převedou hovor na to, kde a kdy budou pracovat. Jsou mezi nimi manažerky, prodavačka, kuchařka i dělnice. „Já už jsem v Čechách v minulosti pracovala v různých oborech a firmách, jednou v Litomyšli, jindy v jiném městě. Pokaždé tři měsíce a pak zase domů. Práce se nebojím. Naposledy jsem dělala na automyčce a čistila i potahy v autech,“ říká energická devětačtyřicetiletá žena, která už je babičkou a má své blízké u sebe, ovšem její muž rovněž zůstal na Ukrajině jako člen domobrany.

Jágrův zápas pro Ukrajinu: NHL poslala 68 tisíc, vybralo se tři a půl milionu!

Že příchozí chtějí přidat ruku k dílu, potvrzuje i starostka. „Ženy se hned zapojily do třídění humanitární sbírky, kterou máme v muzeu a i na další dny se rozepsaly do služeb. Rozhodně nesedí doma a nečekají, až jim někdo něco dá. Na druhé straně jim chceme i my dále pomáhat s vyřizováním dokumentů, umisťováním dětí do škol, školek a dalším."

Třináctiletá Xenia velmi ráda tančí, proto starostka už ve středu zařídila, aby mohla chodit do místní základní umělecké školy. Malý Ruslan je zase diabetik. Maminka s sebou sice přivezla potřebné léky včetně diabetických per, ale zásoby docházejí. I v tomto případě pomůže radnice s hledáním dětského diabetologa. Lékaře ale potřebují i starší, například Larisa, která patrně z rozrušení a náročné cesty dostala žlučníkový záchvat a skončila v nemocnici.

„Díky tomu, že u nás ve městě žije už asi třicet let pán z Ukrajiny, je pro nás od počátku výborným pomocníkem při překonávání jazykové bariéry. Díky němu se daří vysvětlovat uprchlíkům všechny podrobnosti a nedochází k nedorozumění,“ podotkla starostka.

Kromě rodin v bývalé školce, jsou někteří další čerstvě příchozí Ukrajinci ubytování v soukromí. „Zatím přesně nevíme, kolik lidí už dorazilo k nám do města, ale podle mého odhadu to bude okolo čtyřiceti. A někteří jsou i v okolních obcích. Tato čísla následně vyčteme až z centrální evidence, která stále probíhá,“ doplnila starostka.

Podívejte se: Někteří uprchlíci se na Kladensku už zapojili do práce na farmě

Skupina ubytovaná ve školce dostala základní věci a potraviny. Na měsíc má zajištěné obědy ze školní jídelny. Vše včetně samotného bydlení schválila rada města. „Zaměstnanci města mezi sebou udělali i finanční sbírku. Kromě dalších dobrovolníků spolupracujeme i s Blankou Dvořákovou ze Slunce – zařízení pro osoby s handicapem, která poslala část zásob z potravinové banky. Jsme i nadále v kontaktu. V jejich zařízení už pracuje jedna ukrajinská žena, která se rovnou zapojila jako pracovnice v sociálních službách. Kromě toho zařízení Slunce se zapojilo též do materiální sbírky, kterou i nadále plní," dodala starostka.