Tóny houslí Pavla Šporcla jsou slyšet z velké dálky. Davy lidí jdoucí po třídě T. G. Masaryka měly tehdy jediný cíl: náměstí Starosty Pavla, kde se předchozí den uskutečnilo slavností rozsvícení Vánočního stromu splněných přání.

Stánky postavené po obvodu náměstí jen stěží zvládaly uspokojit všechna přání návštěvníků, zvláště u těch se svařeným vínem či horkou medovinou se tvořily fronty. Od 17. hodiny se začal počet příchozích velmi zvyšovat, za třicet minut měl totiž nastat totiž okamžik, kvůli kterému sem všichni přišli.

Okolo třináctimetrového stříbrného smrku už bylo velmi těsno. Každý si chtěl utrhnout obálku s vánočním přáním malého obyvatele dětského domova. Na strategickém místě, hned pod stromem, čekal i osmi­letý Marek Kratochvíl z Kladna. Ten plní něčí přání společně s maminkou každý rok. „Dneska jsem si už vyhlédl svou obálku. Je mi jedno, zda to bude dárek pro holku či pro kluka. Já si pod stromeček přeji nějakou počítačovou hru,“ řekl tehdy Kladenskému deníku žák druhé třídy.

Strom splněných přání se rozzářil v 17.30 hodin, poté co tehdejší primátor Dan Jiránek a ředitelé dětských domovů symbolicky zazvonili na vánoční zvonečky.

Mezi domovy, do kterých zamířily dárky ze Stromu splněných přání, patřil také Dětský domov Ledce. Jeho ředitel Roman Pejša, popsal, jaká přání většinou děti mají. „Děti si malují obrázky typu: MP3, skateboard či kosmetiku. My je pouze korigujeme, aby se v přání neobjevil dárek za desítky tisíc korun. S menšími dětmi jsme se o tom trochu radili,“ uvedl tehdy ředitel.

Štědrý večer bývá v domově tradiční, jako v každé jiné rodině. „Vánoce jsou stejné. Dětem, které neměly to štěstí a funkční rodina u nich neexistuje, ji nahrazujeme my. Vychovatelé přijedou na slavnostní večeři. Dárky mají od nás, od sponzorů a ze Stromu splněných přání. Děti mají všechno, co k Vánocům patří, kromě maminky a tatínka,“ popsal ředitel domova Roman Pejša.

Po bleskovém rozebrání všech přání visících na stromě se lidé začali pomalu rozcházet. I když je o obálky velký zájem, zdaleka ne všechna přání jsou také lidmi, kteří si je utrhli, splněna.

A o jaké přání by si napsal primátor Dan Jiránek? „Určitě bych chtěl aby přestala krize, aby všichni lidé z Kladna a okolí našli zaměstnání pokud možno v Kladně a aby se město Kladno i dále rozvíjelo,“ odpověděl tehdy Dan Jiránek Kladenskému deníku.

Druhé největší město regionu - Slaný - se ponořilo do vánoční atmosféry již v pátek. Na Masarykově náměstí se scházeli lidé už před 16. hodinou, kdy na pódiu začala Vodnická pohádka v podání divadelního souboru Koňmo.

Stupňující se mráz nikoho v čekání na rozsvícení stromu neodradil a když se za slavnostní hudby ujal slova tehdejší slánský starosta Ivo Rubík, bylo náměstí zcela zaplněno. Po přání klidného prožití vánočních svátků zvolal první muž slánské radnice: „Budiž světlo!“ a spustil tak na přilehlých budovách zářivý vodopád světel, jenž se proměnil ve vánoční výzdobu.

Při posledním zvolání se rozsvítil i několikametrový smrk, který byl, podle vyjádření místních, ozdoben s větším vkusem než jeho předchůdci. „Loni měl na špičce velkou modrou hvězdu, což se mi opravdu nelíbilo. Takhle je to mnohem hezčí,“ vyjádřil se čtyřiadvacetiletý Miroslav Wild, jenž přišel na Slavnosti světla se svou maminkou Zuzanou. „Je zde i větší počet stánků, což je dobře. Já mám ráda takové předvánoční akce a neodradila mě ani zima,“ popsala své pocity Zuzana Wildová.

V programu večera bylo také místo vyhrazené lampionovému průvodu. Ten si užily především děti, bohužel některým lampiony shořely dříve, než přišla řada na jejich využití.