Přesně v devět hodin zaznívá zvonek a z podzemí vyjíždí, uhlím plně naložený důlní vůz. Vedoucí výroby podává řediteli dolu hlášení.
Ředitel drží v ruce obrácený švancar, symbol havířského stavu. Klepe na vůz a oznamuje všem uzavření posledního činného kladenského dolu. Zároveň ho vrací zpět přírodě. Končí tak 227 let dlouhá historie hornictví na Kladensku.

Mizí tak další dějinná hornická epocha regionu. Po hutích a oceli pozbývá Kladno svůj jiný symbol – uhlí.

Nečekanou tečku za uzavřením Dolu Schoeller udělala tragická událost, která se stala o několik měsíců dříve, 29.listopadu 2001. Při manipulaci s otevřeným ohněm došlo v podzemí ke vznícení metanu a následnému výbuchu. Tato tragédie si vyžádala čtyři lidské životy.
Zavedení přísných bezpečnostních opatření bylo ekonomicky nerentabilní a tak skončila éra provázející Kladno déle než dvě století.

Hornická minulost regionu však bude významně připomenuta v příštím roce. Ve dnech 6. až 8. září se město poprvé ve své historii stane pořadatelem sedmnáctého ročníku setkání hornických a hutnických měst České republiky pod názvem Kladenské fedrování.

V Hornickém skanzenu Mayrau ve Vinařicích však už v sobotu od 15 hodin pořádá Klub přátel hornických tradic setkání bývalých horníků k ukončení těžby uhlí na Kladensku. Autor: Josef Seifert

Po těžbě toho do dneška moc nezbylo

Dne 29. listopadu 2001 se v Dole Schoeller u Libušína odehrálo neštěstí. Vybouchla zde metanovzdušná směs. Exploze si vyžádal čtyři mrtvé. Následné šetření prokázalo, že důl byl špatně větrán a bezpečnostní zařízení nefungovalo správně.

V důsledku události byl důl přeřazen mezi takzvaně plynující. Znamenalo to investovat do něj mnoho milionů korun, za něž by mohl být přizpůsoben příslušným normám. Kvůli nízkému odbytu uhlí by se investice majiteli nevyplatila, a tak bylo rozhodnuto, že těžba končí.
V posledních letech se začíná hovořit i o tom, že důvodem mohla být snaha zbavit se konkurence.

Nicméně, pokud by těžba tehdy pokračovala,byla by pravděpodobně z důvodů útlumu ukončena v roce 2014.

Jak to vypadá s pozůstatky po těžbě v revíru po deseti letech?

Poslední aktivní důl – Schoeller, je zčásti zlikvidován. Měla by být zachována pouze těžní věž NI a těžní budova, jinak jsou objekty postupně srovnány se zemí. Předposlední důl – Tuchlovice, je prakticky zcela zlikvidován. Zůstaly zachovány pouze stavby větrné jámy Pustinka, které jsou kulturní památkou.

Důl Mayrau funguje jako hornický skanzen.

Za nejvíce ohrožené pozůstatky po těžbě uhlí považuji čtyři areály. Dolu Zápotocký (jámy František Josef a Tragy), Wannieck, Michael a Kübeck.

Důl Zápotocký má dominantou stavby strojoven a kotelny, kterým se říká Kladenské katedrály. Jejich stav je tristní. Majitel je sice chce zachránit, nemá na to ale dostatek peněz.

Důl Wannieck dnes už neměl stát. Ekonomická krize však překazila developerovi plány. A tak místo rezidence a pláže zde ještě stále najdeme pozůstatky po jedné ze šachet.

Důl Michael, jehož těžní věž dominuje okolí Brandýsku, má velkou naději na záchranu. Majitel ho postupně opravuje a za pomoci Klubu přátel hornických tradic jsou zde pořádány kulturní akce.

Důl Kübeck, který ještě před nedávnem byl v troskách, se pomalu probouzí. Jeho současný vlastník zde provozuje autodílnu a areál postupně opravuje.

Deset let po ukončení těžby už mnoho pozůstatků nenajdeme. A tak je potřeba si toho mála, co tu máme, hodně vážit. Autor: Jiří Suchomel