„Našli jsme tam spoustu přátel a mnozí se dosud neozvali. Je to příliš osobní věc, protože jsme na Zélandu i v Christchurt samotném nechali kousek srdce,“ shodli se tehdy Michal Sterzl s Davidem Chaloupkou.

Kluci, kteří měli našlápnuto k solidní fotbalové kariéře. Ale také ti, k nimž byl osud trochu krutý: v rozhodujícím věku jim vzal kus zdraví a zranění je přibrzdila.

I proto vyrazili v únoru roku 2010 na Nový Zéland.

Vysnili si rok plný zážitků, vysnili si nový životní rozhled. Přesně to našli a to se jim splnilo. „Určitě bych to každému doporučil. Zéland i jeho okolí je nádherný kus planety. Navíc tu žijí skvělí lidé,“ našel Sterzl jenom superlativy.

Když vidíte jeho fotku, jak si na ostrově Samoa leží pod palmou, musíte i trochu závidět. Přitom se s Davidem shodují v tom, že dostat se na Samou a strávit tam měsíc, není ani trochu složité. Tedy pokud sídlíte na Zélandu. „My vždycky měsíc pracovali, vydělali nějaké peníze a pak měsíc cestovali. Samoa byla jedním z míst, které nám obyvatelé doporučili. Není tak rozvinutá jako Fidži nebo Tahiti, jež nám každý rozmluvil. Jde tam pouze o komerci. Samoa je ještě trochu divočina, kde se i bojíte, ale to je dobrodružství. Sám bych už v Evropě na žádnou dovolenou s cestovkou nejel,“ tvrdí David Chaloupka.

Na Novém Zélandu si kluci zahráli zprvu fotbal. Na severním ostrovu země, tom teplejším. Ve městě Napier, které bylo postaveno ve 20. století znovu po ničivém zemětřesení. A do krásy, ve stylu Art Deco.

„Hráli jsme tam pět měsíců jejich druhou ligu, do konce sezony. A pak se vydali na cesty, hlavně kvůli těm jsme přece na druhý konec světa vyrazili. A viděli jsme všechno, co jsme chtěli. Sopky, krásné zasněžené hory, v nížinách spousty zeleně, nádherné moře. Poznali jsme původní obyvatele - Maury. S potetovaným obličejem vypadají hrozivě, ale ve skutečnosti jsou fantastičtí. Když jsem zapadl autem v písku, najednou se jich objevilo plné auto a beze slova mě jeho posádka vyhrabala. Pak jen řekli čau a jeli,“ vzpomíná na Maury Sterzl.

Novozélandský pobyt přinesl dvojce Sterzl – Chaloupka i negativa, ale jen malá. Prvním bylo dlouhé cestování, na Zéland se letí tři dny. A ne vždy gigantickými jumbojety. „Třeba přelet z Christchurch do Aucklandu se odbyl v letadýlku, které připomínalo spíš autobus,“ usmívá se Chaloupka a Sterzl připojuje i zážitek ze Samoy. „Místní obyvatelé jsou trochu primitivní. To není problém, ale nastává v okamžiku, kdy se více napijí alkoholu. Seděli jsme v baru s jedním Zélanďanem a ten v určitém okamžiku naznačil, že je čas rychle vypálit. Už na nás, včetně mé přítelkyně Kamily, nekoukali právě přívětivě,“ popisuje Sterzl mírně dramatické okamžiky.

Kamila také oba hráče podržela v úvodu pobytu, kdy prakticky neovládali řeč. „Chodila s námi i do kabiny a tlumočila pokyny trenéra. Brzy jsme ale mluvit začali,“ chechtají se oba hráči.

Zélandský rok si každopádně užili naplno. I proto, že v zemi našli hodně krajanů, z nichž tam mnozí zdomácněli. Nebo pro pohodu, jaká na ostrovech panuje. Nikdo nikam nespěchá a Evropanům se za jejich shon smějí.

A protože jsou mladí, určitě někam vyrazí znovu. Třeba do Kanady. „Ještě nevíme, ale Kanada nabízí vlastně něco podobného jako Nový Zéland. Do pětatřiceti tam vízum dostenete v pohodě,“ dodali David Chaloupka s Michalem Sterzlem.