Zatímco v této době berlínský a vídeňský rozhlas vysílal dezinformace, že v Kladně bolševici zatopili doly a že se zde bojuje dům od domu – zvláště urputně o takzvaný Německý dům v Kročehlavech, Kladeňáci přijali okupaci se zlostnou rezignací podobně jako v jiných místech republiky. Chovali se přesně podle vyhlášky, kterou byl nucen vydat okresní hejtman Faltis:

„Dnešního dne v 6 hodin ráno počne říšskoněmecké vojsko všemi směry obsazovati naše území, aby odzbrojilo naši armádu a případně i četnictvo a policii. Nesetká-li se nikde s odporem, bude obsazení pouze přechodné… Setká-li se se sebemenším odporem, bude to míti vzápětí nejkrutější následky. Vybízím tudíž všechno obyvatelstvo, aby zachovalo naprostý klid a pořádek, a aby postupujícímu říšskoněmeckému vojsku nikdo se neprotivil a ani slovem a ani skutkem toho se nedotkl. Všem nařízením a přáním říšskoněmeckého vojska budiž vyhověno bez jakýchkoliv výhrad a zdráhání."

Také čtěte: Mladík nalezl v Kladně válečnou munici

Změnilo se naopak vystupování většiny kladenských Němců tvrdošíjně v nepříznivém počasí čekajících po dva dny na Wilsonově náměstí (dnes náměstí Starosty Pavla) s hákovými kříži na ´osvobození z českého jha´. Do Kladna stojícího poněkud stranou hlavních silničních tahů na Prahu přijelo německé vojsko až v pátek 17. března dopoledne.

Například pochod promrzlého těžkého dělostřeleckého pluku číslo 60 se zastavil na linii Makotřasy, Lidice a Buštěhrad, kde byly po jedné baterii ubytovány. Obdobně Brandýskem projely od Slaného oddíly motorizované pěchoty a cyklistů a po krátkém zastavení postupovaly dále ku Praze. Sledovat tak bylo možno jen proudy německých letadel mířících obsadit pražská letiště.

Několik set kladenských Němců se i ráno 17. března 1939 opět natěšeně shromáždilo před radnicí. A toho dne se už dočkali. Nejdříve se chvíli před devátou hodinou náměstím mihly dva motocykly s německými vojáky, kteří zde vylepili známé Blaskowitzovy vyhlášky o převzetí moci Říší nad českým prostorem a opět odjely.

Dopoledne situaci ve městě obhlédl bombardovací – průzkumný letoun Dornier Do 17 vznášející se nízko nad střechami domů i hutí a až těsně před třináctou hodinou na Wilsonovo náměstí dorazila motorizovaná kolona německého Wehrmachtu. Z dobového tisku: „Byla uvítána nadšenými projevy kladenských Němců, kteří házeli na auta a do náručí vojáků květiny. Náměstím zazněl pozdrav Sieg heil!"

Nepřehlédněte: Odešel Václav Hanf, jeden z dětských pamětníků vyhlazení Lidic

Z jednoho nákladního auta seskočil velitel poručík Adam. Podle snímků nešlo v jeho případě o žádný vzor árijského nadčlověka, ale spíše o ošklivého výrostka v nepadnoucí uniformě. Adama nejprve uvítal vůdce kladenské německé národnostní skupiny a vedoucí místní NSDAP Rudolf Steindörfer, jinak vysoký úředník Poldiny hutě.

Adam se pak v jeho společnosti odebral na radnici, kde s typicky německou nadřazeností jednal s kladenským starostou Františkem Pavlem. Celý přejímací akt byl zakončen reprodukovanou hudbou vysílanou rozhlasovými vozy říšského ministerstva propagandy.

O tom, že na likvidaci zbytku Česko-Slovenska měly významný podíl také nacistické bezpečnostní a represivní síly, se Kladno přesvědčilo ještě téhož dne, tedy 17. března. Před 19. hodinou vjel na Wilsonovo náměstí další motorizovaný oddíl osobních a nákladních aut, motocyklů a autokarů ochranné policie (Schutzpolizei – Schupo), podle dopravních značek ze saských Drážďan.

Psali jsme: Máte doma snímky pamětní desky obětem náletu v Kladně? Určitě se přihlašte

Vozy 5. praporu 1. německého policejního pluku majora Braiera stály na náměstí v několika řadách a vzadu kouřila polní kuchyň, kde podával kuchař dětem hrnky s černou kávou. Byl to podobný propagandistický trik jako krmení vyhladovělých Čechů z pomocného vlaku Bayern ve stanicích Kladno, Kročehlavy, Buštěhrad, Dubí a Rozdělov. Celá situace s tradičním německým Eintopfem – jídlem z jednoho hrnce – by vyvolala jen útrpný úsměšek, kdyby se nenašlo i několik vypočítavých, kteří se ochotně s kbelíkem postavili do fronty, aby měli něco pro prasátka. Germáni je hned ofotografovali a poslali obrázky do světa. Byli to ale naopak zmrzlí němečtí vojáci, kteří se doslova cpali naší českou šlehačkou a masem a posílali potraviny i domů do Říše, kam už dolehla nouze válečného hospodářství.

Německá policie začala ráno 18. března úřadovat v prvním patře kladenské radnice, kde jí byly uvolněny místnosti právního oddělení a říšskoněmecké hlídky se téhož dne začaly objevovat v ulicích a dohlížet na dodržování prvních vyhlášek vydaných kladenským oberlandratem (vrchním zemským radou) Otto Meuselem.

V kladenském okrese bylo zatčeno 237 osob

Pro jeho úřadování byly urychleně uvolněny místnosti v přízemí okresního úřadu. Přestože se dobový tisk snažil líčit co nejpřátelštěji vzniklé soužití v ´nové době´ realita byla zcela odlišná. Zatímco Němci obsazovali české země, do věznic putovali už 16. a 17. března 1939 první zatčení v rámci předem pečlivě připravené Akce mříže (Aktion Gitter).

Nápor společné akce okupantů a nyní i protektorátních četníků zasáhl zejména německé emigranty, antifašisty a komunisty. Jen v kladenském okrese bylo v jejím rámci zatčeno 237 osob, v politickém okrese Slaný pak dalších 117. Třetí přesun do Kladna uskutečnily jednotky německé branné moci 21. března 1939. Dopoledne přišli v mrazivém dni směrem od Buštěhradu dělostřelci a po obědě za přihlížení německých davů pěchota s plukovní hudbou. Nešlo o žádné elitní formace německé bleskové války (Blitzkrieg), ale o pěší jednotky doprovázené koňmi s povozy.

Jejich velitele, plukovníka Horna, oslovil před 15. hodinou před radnicí oberlandrat Otto Meusel a inženýr Steindörfer, za město Kladno pak promluvil starosta František Pavel a četnický major Josef Vít, který se záhy stal horlivým kolaborantem. Vedle kladenských kasáren se i Školní (dnes Amálská) a okolní ulice rázem proměnily v jedno velké vojenské parkoviště, neboť Masarykova škola práce, průmyslovka a II. měšťanská škola se změnily v další provizorní kasárna. Občané také s údivem zjišťovali, že někteří z Němců dovedou obstojně mluvit česky, nepochybně se jednalo o obyvatele Sudet, donedávna ještě oblékajících československou uniformu.

Však také podle vzpomínky H. Macákové, uložené ve Sládečkově vlastivědném muzeu, se nechávali slyšet: „Počkejte, až místo nás přijdou „černí" to teprve uvidíte!" „Černými" byli myšleni příslušníci tajné státní policie. A jak se ukázalo po zřízení kladenské služebny Gestapa 1. října 1939, nebyla to rozhodně planá hrozba.

Mohlo by vás zajímat: Němci se okupace Kladna báli, zabrali ho jako poslední město

K oficiální slavnostní přehlídce říšských jednotek dislokovaných v Kladně došlo v neděli 26. března 1939 na kladenském náměstí. Po půl jedné sem přijela z Prahy auta, z nichž vystoupil v doprovodu své suity generál 24. pěší divize Wehrmachtu Friedrich Olbricht a po defilé, které si prohlédl spolu s velitelem kladenské posádky, plukovníkem Hornem, a dalšími, ke svým vojákům promluvil.

Druhá vojenská ´paráda´, na které si nacisté tolik potrpěli, se uskutečnila na prostranství před budovou Bratrské revírní pokladny (dnes náměstí Edv. Beneše) za opětovné hojné účasti německých obyvatel dopoledne 20. dubna 1939, a to u příležitosti padesátin Adolfa Hitlera. Proslov o významu tohoto dne pronesl plukovník Horn.

Večer se konal v kladenském divadle slavnostní koncert. V přestávkách doplňovaný německou plukovní hudbou. Divadelní masku přetvářky nacisté definitivně odhodili po zastřelení vrchního strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta dvěma mladými odbojáři z kladenské průmyslovky v noci ze 7. na 8. června 1939. Krvavé represálie vůči kladenskému obyvatelstvu pak uplatňovali až do samého konce války.

AUTOR: KAREL DRVOLA