Do areálu kladenského koupaliště jsem spolu se svým parťákem dorazila pár minut po osmé hodině ráno. Zaregistrovali jsme se a hned mazali do místního pohostinství dát si kávu. Počasí vyšlo naprosto skvěle. Podle předpovědí mělo celé dopoledne pršet.

„Věnujte mi pozornost, prosím. Řeknu vám pár užitečných informací," zvyšuje hlas pořadatelka Michaela Štáfková do davu desítek závodních dvojic. Všichni se dozvíme na jaké stanoviště nesmíme jezdit jako první, že si na jedné disciplíně vytvoříme cosi, co budeme potřebovat v cíli a také, že si po příjezdu můžeme dát teplou sprchu a něco dobrého na zub.

Odvahu zúčastnit se zimní varianty survivalového závodu Přežít Kladno, jehož trať v ideálním případě dlouhou pětadvacet kilometrů zdolávají dvojice na kole a pomocí mapy, musí najít a splnit sedm úkolů a tři šifry, mělo jedenačtyřicet týmů všemožných názvů. Například: Telecí řízky, Kladenská krize, Horský kozy, Zapařený plíce či Sebevědomí a mindrák. Náš tým se jmenoval příhodně – Tullamorky.

Odstartováno! Dostali jsme mapu, popis stanovišť a vyrážíme. Víme přesně kam nasměrujeme svá kola jako první. Jedeme k věžákům v Rozdělově, disciplína, která nás zde čeká totiž patřila k třem odtajněným stanovištím. Úkol má krásný název Vysoká matematika. Ovšem jeho provedení zas tak krásné není, jelikož jsme se pěkně zpotili.

„Poběžíte po schodech až do nejvyššího třináctého patra. V každém podlaží najdete na zábradlí ceduli se třemi čísly. Vyberte si každý jednu barvu a sčítejte, odečítejte. Až dorazíte nahoru, vydáte se zase po schodech dolů a řeknete nám výsledek," usmál se na nás jeden z organizátorů.

S heslem: s chutí do toho a půl je hotovo jsme se pustili do schodů. Všichni se maximálně soustředili a jen si dokola opakovali své číslo, jelikož pokud tým nepřinesl alespoň dva správné výsledky, dostal půlhodinovou penalizaci.

„Čtyřicet sedm," vyhrknu zadýchaná v přízemí. Když pořadatel zakroutí hlavou, je mi do breku. Naštěstí můj parťák má svůj výsledek dobře. Ale musíme běžet znovu. Fajn. Znovu funím do schodů. Čísla se mi už pletou a navíc v šestém patře se nad našimi výkony skvěle baví jeden z obyvatelů bytu. Starší muž stál v trenýrkách mezi dveřmi a neustále na závodníky mluvil. Vsadím se, že byl od organizátorů nasazený.

Ani můj druhý výsledek nebyl správně. Opět mě podržel kolega. Plácneme si a vyrážíme dál. Naším dalším cílem byl areál MPS na konci Smečenské ulice. A úkol? „Soutěžící musí nalézt lampionek se dvěma indiciemi, který se nachází v místě staré autobusové zastávky." Věděli byste, kde ho máme hledat?

Další stanoviště bylo Na Cimrmanském v Kladně-Rozdělově. Zde jsme tahali jednoho ze stanovišťáků na vozíku, který slouží pro trénink psího spřežení bez sněhu. Jeli jsme s ním slalom. V blátě.

Hornický skanzen Mayrau se stal již tradiční zastávkou na trati. V létě jsme zde lezli na padesátimetrový komín. V sobotu nás pro změnu zavedli do kovárny, kde nás čekaly Hrátky s ohněm. Vykovali jsme dle vzoru podkovu a v cíli s ní házeli na tyč.

Z Mayrovky naše cesta směřovala na rozcestník Ferdinandka na cyklostezce 0017 odkud jsme jeli k hřbitovu Sv. Jan Křtitel. Pak už nás čekal můj oblíbený baráček v Dubské ulici. Zde se leze po všem možném. Tentokrát si pro nás připravili stožár. Naštěstí jsem byla ušetřena, jelikož stačilo, aby úkol splnil jeden ze dvojice.

Pak jsme mazali do Táborské ulice. Úkol měl opět pěkný název Na stojáka. Provedení bylo náročné. Museli jsme absolvovat ve vyhrazeném prostoru na kole slalom. Jízda v úseku směla trvat minimálně tři minuty. Za každé šlápnutí na zem nám přičetli dvacet sekund.

Nejtěžší stanoviště se jmenovalo Boj o život. Skutečně to byl boj – zdolat překážkovou dráhu v areálu kladenské hasičárny. „Po vyznačené trati je potřeba přemístit hadice a na konci transportovat figurínu," zněly instrukce. Zdá se vám to lehké? Figurína vážila osmdesát kilogramů.

Na trati nás dále čekalo sekáni dřevěné kulatiny minimálně na osm kousků a shánění kolíčku na prádlo.
A jak jsme dopadli? Dobře. Přežili jsme! Měli jsme čas tři hodiny a třicet minut. Jen pro srovnání: vítězové kategorie smíšených dvojic vše zvládli o hodinu lépe. Nejlepší mužská dvojice měla čas 1:56 a první ženy dorazily do cíle po třech hodinách a sedmi minutách.