Zvláštností těchto závodů do kopce je fakt, že rychlost vozidla není rozhodující. Závodníci se na start 3200 metrů dlouhého kopce postaví dvakrát. Vítězem v dané kategorii je pak ten, jenž má nejmenší rozdíl mezi oběma zajetými časy.

„V pravidlech máme, že jezdec smí jet do padesáti kilometrů v hodině. Když někdo první jízdu zvládne například na dvě minuty, druhou musí zajet také za dvě minuty. Pokud je časový rozdíl v jedné kategorii stejný, vyhrává šofér staršího vozu," vysvětlil hlavní pořadatel Václav Bečvář z Orion klubu Slaný.
Nejstaršími kusy k obdivování byl z automobilů Chevrolet z roku 1916 a z motocyklů Rudge vyrobený v roce 1924.

Závodní trať je stejně dlouhá, jako byla v roce 1924. „Start jsme sice posouvali, ale další změny, například posunutí kapličky kvůli dálnici, vrátily trati původní délku. V roce 1989 jízdy startovala slavná česká automobilová závodnice Eliška Junková," poznamenal zajímavost Václav Bečvář.

Vzhledem k datu výroby některých vozidel není nic výjimečného, když závodník nedojede. „To se stává. Někomu vynechá válec nebo nejde benzin. Bereme to všichni sportovně. Pro všechny případu tu máme hasiče i sanitku," dodal pořadatel.

Všechny stroje jsou rozděleny do deseti kategorií podle kubatur. „Rozdali jsme celkem třicet pohárů. Putovní pohár ředitele závodu letos získal pan Vágner z Prahy, který se účastnil všech 26 ročníků," sdělil výsledky Václav Bečvář.

Sám hlavní pořadatel vlastní velkou vzácnost, na které v sobotu dvakrát dojel z Knovíze do Olšan. Jedná se o motorku se sajdkárou značky BSA, kterou si Václav Bečvář před čtyřmi roky přivezl z Velké Británie. Motorka je speciálně upravena, jelikož řidič klečí a spolujezdec leží.

„Jezdíme na ní se synem. Zúčastňujeme se různých závodů. V srpnu pojedeme například na akci, která se koná u Rakovníka. Vyjet s tím normálně na silnici nemohu, jelikož nemá poznávací značky," popsal nezvyklý stroj jeho majitel.

Vlastní 22 veteránů

Mezi 118 zúčastněnými byli také Petr Suchopárek ze Slaného se svým šestiletým synem Václavem. Startovali pod číslem šedesát. Do Knovíze jezdí na závody pravidelně. „Je to taková povinnost, když to máme hned vedle. Musíme reprezentovat," usmál se čtyřicetiletý Slaňák.

Do Knovíze letos přijel Pragou Alfou z roku 1925. Minulý rok zde byl starým otevřeným autobusem z roku 1929. Petr Suchopárek vlastní celkem dvaadvacet veteránů. „Nedají se přepočítat na peníze. Člověk k tomu musí mít vztah. Není to koníček, ale pořádný kůň."

Zatím co ostatní majitelé starých aut nechávají své vozy opravit, nalakovat a vyleštit, Petr Suchopárek má na rekonstrukce opačný názor. „Každá renovace je špatná. Nikdo to už nedá dohromady tak, jak by to mělo být. Každý to vidí jinak. Někdo si třeba myslí o mě, že jezdím v popelnici, ale nechápe, že původní věci renovací ztrácí své kouzlo," vysvětlil.

Původně chtěl Petr Suchopárek posbírat všechny Pragovky, ovšem zjistil, že je to nesmysl. „Bylo toho vyrobeno tolik. Dělali i lokomotivy, nákladní auta či traktory. Řekl jsem si, že udělám sérii Praga Alfa. Zatím jich mám dvanáct, chybí mi první z roku 1913 a poslední," uzavřel.

Závody v jízdě do kopce z Knovíze do Olšan se konaly už po 26.